Po letošním MS 18 jsem dospěla k následujícímu zjištění: mládežnický hokej je v podstatě totéž co ženský tenis. V průběhu uplynulých dvou týdnů jsem zestárla asi o deset let a je jen s podivem, že jsem zatím nenašla žádný šedivý vlas. Zajímalo by mě, jak je na tom vždy chladnokrevně klidný Ada…

Blíží se konec roku a všude se rekapituluje… Čím dál častěji se mi vybavuje stejné období, jenže toho loňského roku. A na rovinu přiznávám, že strašně závidím klukům v Kanadě mistrovství i Karlovarákům Spengler Cup. Protože zjišťuji, že mi to hokejové šílenství strašně chybí. Mám pocit, že se zblázním. Z té prázdnoty. Protože když člověk,

Jsem SPARŤAN! Tedy, ne že bych byla nějakým ortodoxním fanouškem. Na fotbale jsem byla naposledy před …, radši ani nebudu říkat kolika lety. Na hokej sice občas zajdu, ale že bych tam byla pečená vařená… Vím, kdo jsou současní trenéři, ale že bych dala dohromady celý kádr… Přesto, pokud bych si měla vybrat, které z

Dneska jsem zažila něco neskutečného. Původně jsem chtěla psát něco o lingvistickém orgasmu, ale moji spolubydlící by si to mohli špatně vyložit. Ale v podstatě to tak bylo. Určitě si ještě někteří z Vás pamatují ze školy zřejmě nejčastěji používanou větu: “A k čemu mi to jako bude dobrý?” A určitě tomu nebylo jinak v

Dneska jsme s Arim opět navštívili Fanfest. Před utkáním České republiky se Švédskem jsme se mimo jiné pokusili zdolat brankářský simulátor. Z dvaceti střel jsme inkasovali každý devět branek. Ari si pak skóre vylepšil, když napodruhé inkasoval pouze sedmkrát. Samozřejmě jsme se z našeho výkonu radovali, leč ne dlouho. Když jsme byli nuceni přihlížet, jak

Většinou jsme to my, kde dřepí u notebooku a mastí onlajn. Naši přátelé doma na nás ale nezapomínají. Zprostředkovaně tak přinášíme onlajn z mého oblíbeného filmu Gremlins (náš pes vypadá jako ta příšerka, teda než se začala množit a mutovat). Je zachován v původním změní, takže drobné překlepy, chyby a nevhodné výrazy určitě omluvíte:-) Možná

Není neznámým faktem, že Evropa zámořský svět příliš nezajímá. Natož pak aby se tu někdo zajímal o Evropu “východní”, myšleno Českou republiku. Dneska nás při večeři v restauraci pobavil jeden pán, když se zeptal: “Po rozdělení zůstala Praha vám nebo Slovákům?” Mimo jiné pak podotkl, že kdysi jako mariňák navštívil Ukrajinu. Asi myslel, že nás

Charakteristickým znakem všech sportovních novinářů by měla být perfektní znalost znalost všech hráčů národního hokejového týmu. Tedy alespoň těch pisálků, kteří v současnosti pobývají na Mistrovství světa. Pokud jste ale přesvědčeni, že Čechy bezpečně rozeznáte už podle jednotlivých formací, stylu bruslení a myšlenkových pochodů, místní hlasatelé vás brzy vyvedou z omylu.

První věc, kterou jsem před odletem pečlivě uložila do kufru a třikrát zkontrolovala, byla paměťová karta do foťáku. Ne, že bych se bez ní neobešla, koneckonců foťáky tu máme všichni, ale tahle byla unikátní. Byl na ní nápis Canadian Press a po Mistrovství světa juniorů zůstala ležet na podlaze press centra v pardubické hale. Prostě