Není tolik příležitostí, kdy se člověk někam podívá, uleje ze školy a ještě dobře pobaví. Jedním takovým výletem byla cesta do Finska, na Karjalu 5.- 8. listopadu 2009, která stála rozhodně za to.
Hartwall Aréna, ve které se zápasy hrály, je bezesporu krásná. Jediným nedostatkem, s jehož řešením návrh haly očividně nepočítal, je, že na zápasy budou chodit také novináři, ne pouze běžní diváci. Jak si jinak vysvětlit fakt, že k tiskovému středisku, které je v suterénu, se „proplétáte“ mezi krabicemi s jídlem pro stánky s občerstvením, rolbami, náhradními plexiskly, brankami a ruskými hokejisty, kteří se baví fotbalem. Největší legrací pro ně je, když něco trefí, nejlépe rozbijí.
Ruské téma je další, které mě na turnaji (ne)zklamalo. Rusáci vám dávají najevo, že nemají zájem se s vámi bavit. Oni si totiž přijeli do Helsinek pro první místo a vy nemáte právo je obtěžovat. Slovo s vámi anglicky prohodit nelze, ruština je jediný jazyk připadající v úvahu.
Tento postoj se týká i ruských novinářů, kterým nic není svaté, a tak vám i přes pozdní příchod sebere připojení k internetu a vesele si pracuje.
Zato domácí Finové jsou na úrovni běžných lidí i hokejistů překvapením. Hokejista vás neodmítne, i když angličtinu příliš neovládá, a s rozpačitým úsměvem pár vět pronese. I helsinští obyvatelé se s vámi v klidu pobaví, neznalost angličtiny na jejich straně a finštiny na straně naší, není překážkou, alkohol jazykové bariéry odstraní. Tomuto momentu se jistě budou věnovat ostatní účastníci zájezdu…
Zmínil bych také způsob fandění, který je – zdá se – poameričtělý. Jít na hokej neznamená, jít jen fandit a zhlédnout pěkný souboj. Jít fandit „poamericku“ znamená, vystát deset minut frontu na hranolky a hamburger, kterým sekunduje sladká cola, pořádně se „nažrat“ a pak jít na ochozy ocenit každý tvrdý zákrok na soupeře. Podporování ve stylu skandování, tak jak je tomu u nás, nepřipadá v úvahu. Vrcholem je sborové „Su-ó-mi!“ Jedinou výjimkou byl hlouček českých studentů, kteří pod státní vlajkou mohutně skákali, neboť by jinak nebyli Čechy.
Propracované je zabavení publika v době přerušení, kdy se na kostce nad ledem objeví animované hry, při nichž se snaží publikum udělat co největší rámus, za nějž je bodově ohodnoceno. To vtáhne téměř všechny.
Svým příspěvkem jsem tedy zhodnotil stadion, který získává z diváckého pohledu plný počet bodů. Shrnutí: Výlet do Finska byl rozhodně povedený, dva dny navíc (bez hokeje) by ale k poznání Helsinek neuškodily.
