Zastánci olympiády, přijeďte do Montrealu

Nejen hokejový fanoušek by měl alespoň jednou za život navštívit kolébku hokeje. Zvlášť v současné době bych cestu do Montrealu doporučil zastáncům olympijských her v Praze. Dneska jsme mimo jiné navštívili to, co zbylo z olympijského parku v Montrealu, a přes očividnou snahu působit jako používané a navštěvované místo je pohled na třicet let staré sportoviště docela tristní.

Původní plány na stavbu olympijského stadionu ze začátku sedmdesátých let počítaly s náklady na výstavbu okolo 150 milionů dolarů. Po třiceti letech od otevření se spočítalo, že výstavba, provoz, opravy, výměna střechy, úroky a všechny ostatní náklady dosáhly výše 1,5 miliardy dolarů. Mimochodem, zvláštní daň z prodeje cigaret, kterou museli místní platit na splátky dluhů, skončila teprve v roce 2006, tedy třicet let po olympijském dobrodružství.

Není třeba argumentovat jen čísly. Výbornou ukázkou toho, jak jsou olympijské hry často pouze předmětem hypertrofovaného ega jejich otců, je právě samotná stavba olympijského stadionu. Dvousetmetrová věž, ze které jsme si dnes fotili panorama Montrealu, a která drží jeho střechu, byla postavena až deset let po olympiádě – během her se na jejím místě tyčili dva jeřáby. Přestože se počítalo s tím, že jak věž, tak střecha budou do začátku her hotovy…

Díky nekompetentnosti stavitelů se navíc zjistilo, že původní zatahovací střecha, kterou tedy stadion dostal až po deseti provozu, si nedokáže poradit s návaly sněhu, se kterými jaksi nikdo v tomto městě nepočítal, a sebemenší vítr také ohrožoval její celistvost. Ve střeše se tak začaly objevoval díry a výsledkem byla situace, kdy musely být baseballová utkání místních Expos přerušována pro déšť, přestože se odehrávala v kryté hale.

Montreal Expos už odvál čas do Washingtonu a stejně tak užitečnost olympijského komplexu. Hlavní stadion dostal novou kevalrovou střechu s teflonovým povrchem a vyhříváním, využíván je však jen sporadicky. Hrají se zde zápasy play-off místní ligy kanadského fotbalu, párkrát za rok je zde koncert nebo výstava, vyprodáno (současná kapacita je okolo 55 tisíc diváků) bylo naposledy vloni na fotbalové zápasy loňského MS hráčů do dvaceti let. Sousední velodrom byl nákladně přestavěn na obří botanickou zahradu, olympijský plavecký stadion využívají školní děti. V interiérech celého komplexu jsou k vidění oprýskané betonové stěny a zaprášené plakáty, připomínající zašlou slávu olympiády v Montrealu.

Mimochodem, Kanada nejen že se z olympiády ekonomicky vzpamatovávala ještě třicet let, nedokázala navíc uspět ani na sportovním poli. V celé historii olympiád to byla právě jen Kanada, která na domácích hrách nedokázala získat ani jednu zlatou medaili.

Objevily se sice nápady, že by bylo možná lepší stadion zbourat, propočty ale vyčíslily náklady na tuto operaci na půl miliardy dolarů. V kontrastu s obřím a v podstatě zbytečným olympijským stadionem stojí vedle nově postavený fotbalový komplex týmu Montreal Impact, který se připravuje na vstup do americké Major League Soccer. Útulný stadionek připomíná svým vzhledem stadion v Příbrami, hlavní rozdíl je však v něčem jiném – tento stadion a celý sportovní komplex si postavil soukromý majitel zmíněného fotbalového klubu za své.

Sečteno a podtrženo, v Montrealu mají z miliardové olympijské kocoviny dva bazény pro školní mládež a vyhlídkovou věž, která vlastně olympiádu nezažila. Co všechno by zůstalo ze stejného olympijského nesmyslu v Praze jen těžko domýšlet, jedno je ale jisté – se třiceti lety montrealského splácení olympijského dluhu bychom mohli směle soupeřit.

Krátce:

• Počasí v Montrealu stále chladné, vypadá to ale na zlepšení situace, o víkendu má být v Montrealu ke dvaceti stupňům. Škoda že už budeme v Quebecu, kam se má chladno přestěhovat 🙂
• Včerejší druhý živě sledovaný zápas NHL mezi Pittsburghem a NY Rangers předchozí duel Montrealu s Philadelphií svou úrovní značně předčil a konečně se na to dalo dívat. Dnes ale zápas Habs v Philadelphii opět nuda nuda šeď šeď. Ještě jeden výkon této úrovně a Plekyho uvidíme v Quebecu.
• V Motrealu se vyhněte se restauraci, kde vám nabízí kromě sledování ligy mistrů jen samé těstoviny. Cca dvacetigramová porce ravioli v ceně menu pro dvě osoby nezasytila ani v kombinaci s pěti góly Chelsea a Liverpoolu.
• Ve čtvrtek vstáváme v pět ráno a přesouváme se do Quebecu. Výsledný dojem z tří dnů v Montrealu -> nic, co by člověk musel vidět dvakrát.