Už od malička bylo mým snem stát se sportovním redaktorem a psát pro nějaké medium. Dlouhá léta jsem hltal poznatky a postřehy různých komentátorů a snažil se od nich něco naučit. Jednoho dne jsem si řekl, že si zkusím splnit své přání, a jak se později ukázalo, bylo to osudové rozhodnutí. Vše začalo 18. října 2008.
Právě toto datum se do mého života zapsalo nesmazatelným písmem. Začal jsem spolupracovat s tehdejším šéfredaktorem hokejového webu hcceskalipa.cz Radkem Barkmanem a podílel se na chodu internetových stránek druholigových Predátorů. Mým úkolem bylo psát preview, reportáže, dělat pozápasové ohlasy s hráči a online přenosy. Práce mě natolik nadchla, že jsem začal „žurnalistit“ také u fotbalového klubu Arsenalu Česká Lípa, kde jsem se setkal s několika báječnými lidmi, kteří mi umožnili propagovat tento subjekt v novinách a na internetu.
Roky plynuly dál a já jsem začal komentovat i spoustu dalších světových akcí, jako např. závody formule 1, MS ve fotbale, MS v ledním hokeji, ZOH, Ligu mistrů, Davis Cup, Fed Cup, Grand Slamy atd. Až přišlo loňské léto a další osudový okamžik. V té době jsem působil v eSports už čtvrtým rokem a právě jednoho krásného slunečného dne jsem dostal tu pravou odměnu.
Zazvonil mi telefon a na druhé straně se ozval David. „Michale, od jarní části Gambrinus ligy bychom měli spustit nový web Slovanu Liberec. Nechtěl by ses podílet na jeho chodu?“ Ani na vteřinku jsem nezaváhal a samozřejmě s nabídkou souhlasil. Možná mi to nebudete věřit, ale v tu chvíli jsem byl asi nejšťastnější člověk na světě. V době, kdy jsem s psaním začínal, jsem si ani v nejmenším nedovedl představit, že bych se mohl dostat tak daleko.
Pamatuji se na můj první zápas, který jsem jako fanoušek sledoval na libereckém stadionu U Nisy. Bylo to 23. července 2005, kdy Slovan v Intertoto Cupu hrál s nizozemským týmem Roda Kerkrade. Kdyby mi tam tehdy někdo řekl, že za sedm let už budu U Nisy v pozici novináře, asi bych ho považoval za blázna.
Slovan v mé první „fanouškovské“ sezóně vyhrál mistrovský titul, to samé se mu podařilo, když jsem do libereckého klubu přišel jako novinář. Zajímavá podoba.
Vzdálenost mezi Českou Lípou a Libercem je přibližně 50 km a 45 minut jízdy autem, jenže cesta od Ploučnice k Nise mi „trvala“ 4 roky, během nichž jsem se hodně naučil a mohl si tak vybojovat „místo v kádru“ českého šampióna.
Tuto sezónu tedy hodnotím z osobního pohledu jako mou nejlepší a závěrem mi nezbývá nic jiného, než říci: „Díky, Davide!“
