Pro lidi s vášní pro hokej

Finsko, Turku, splněný sen

Autor: Miroslav Fantal • 22.11.2012 • Kategorie: Euro Hockey Tour

Pozvánka na první turnaj Euro Hockey Tour sezóny 12/13, který se hrál ve Finsku, mě z ničeho nic zastihla někdy v polovině června. Od chvíle, kdy jsem začal pro eSports pracovat, byla nominace na podobnou akci mým velkým snem.

Všechno dění okolo tripu do finského Turku, kde se sice turnaj obvykle nehrál, ale kvůli mistrovství světa sem byl přesunut, začalo na esporťáckém srazu na konci srpna. Vedoucími výpravy byli zaměstnanci firmy Michal Slavík s Lukášem Peroutkou, z klubových redakcí pak mimo mě cestovali také Pavel Buňat z Havlíčkova Brodu a Marek Kratochvíl z Plzně. Na společném sezení nám Michal oznámil, jak by měla vypadat cesta, kdy bychom mohli vyrazit a co se od nás bude očekávat. Přestože jsme se původně domlouvali na třicetihodinovou cestu autem napříč krásami pobaltských zemí, nakonec jsme se rozhodli využít komfortnější leteckou dopravu.

Jelikož byl náš let naplánovaný na čtvrtek brzy ráno, museli jsme společně s Pavlem a Markem přespat v Praze u dvou našich kolegů. Ačkoli jsme museli ráno vstávat před čtvrtou hodinou, do spánku jsme se příliš neměli, raději jsme si ještě večer zašli společně s dalším esporťákem Ondrou Kubátem do kina na nový snímek z fotbalového prostředí Dva nula. Po filmu nás ještě Pavel tahal do nějaké z místních hospůdek na jedno, ale raději jsme se odebrali před dlouhou cestou nabrat síly.

Asi po dvouhodinovém spánku jsme se vydali městkou dopravou na letiště. Normálně bych cestu autobusem nepovažoval za zážitek, ovšem noční doslova závodní jízda řidiče můj názor po pár metrech změnila.

Naštěstí jsme v celku dorazili na pražské letiště, odkud jsme letěli s jedním přestupem do Helsinek. Jelikož šlo o můj úplně první let, nervozita stoupala víc a víc. Podobně na tom byl i Pavel, který seděl se mnou. Příliš klidu nám nedodala ani letuška, která před samotným startem předváděla, co dělat v případě nehody. I přes veškerý strach jsme oba lety úspěšně absolvovali a po pěti hodinách jsme přestupovali na autobus, který nás dopravil až do místa konání turnaje. Únava z daleké cesty a hlavně brzkého ranního vstávání se dříve nebo později začala na všech podepisovat, v autobuse jsme tak většinu cesty prospali.

Turku nás přivítalo už za stmívání, ještě dříve než jsme se rozkoukali, zamířili jsme se po dlouhém cestování najíst. Zatímco Michalovi se podařilo sníst jídlo, které si neobjednal, ostatní jsme měli štěstí a servírka nám donesla správně. Následoval přesun na hostel. Během cesty jsem si chtěl vyfotit nádherně osvětlené náměstí, ovšem místní bezdomovec stojící mi ve výhledu a ukazující na své pozadí mi sebral chuť.

Po ubytování následoval večerní program, společně jsme si celá grupa šla prohlédnout část města. Nejvíce nás zaujal barevně osvětlený most společně s nádherně osvíceným kanálem řeky Aura. Po návratu na hostel všichni sborově zapnuli své notebooku a věnovali se vlastním zájmům. Nesmím také zapomenout na šachová klání, která jsme během večerů svedli. Moc se mi však v této disciplíně nevedlo. Naštěstí obávaný šach mat na čtyři tahy se nikomu nepovedl.

Dopoledne dalšího dne jsme se šli podívat znovu do města, tentokrát na druhou stranu. Až po poledni jsme se začali přesouvat do moderní HK Arény, která stála na kraji Turku. Při první cestě jsme vůbec nevěděli, kdy vystoupit, a tak jsme při prvním zahlédnutím obřího kolosu vyskočili z autobusu. Naneštěstí jsme se objevili na cestě pro koně, po které jsme úspěšně dorazili k aréně.

Po vyzvednutí akreditací jsme se seznámili s prostory pro média a šli jsme na oběd. Místní specialita párky v kelímku nás nadchla natolik, že jsme ji museli zkusit. Obě utkání utekla jako voda, poprvé jsem si vyzkoušel rozhovor v angličtině. Naneštěstí Vladimír Tarasenko, pro kterého jsem si připravil otázky, neumí anglicky, musel jsem tak být vděčný za gólmana Bobrovského.

Po návratu na hostel by leckdo očekával, že si půjdeme po náročném dni odpočinout. My jsme ovšem raději byli na internetu a bavili se šachovými zápasy mezi sebou. Opět jsem nezvítězil.

Sobotní program probíhal podobně jako den předchozí, nic než hokej nás nezajímalo. Hned po prvním utkání mezi Českem a Ruskem nás ovšem překvapil náš tým, který přesunul rozhovory ke své šatně. Jako jediný z naší výpravy jsem se k ní dostal, a tak jsme alespoň něco získali. Když jsem se vrátil do press centra, ruští kolegové stále čekali na naše hráče. Ti však už v tu chvíli nastupovali do autobusu a spěchali na letiště.

Večer po turnaji jsme si chtěli skočit nakoupit nějaké jídlo na cestu a také finské pivo na ochutnávku domů. Jelikož už ale bylo po deváté večerní, místní zákony nám to nedovolily.

Neděle byla ve znamení návratu do naší vlasti, ještě před tím jsme ale měli čas na procházku po Helsinkách. Díky Michalovi, který tu byl už na mistrovství světa, jsme toho stihli docela dost. Následná cesta letadlem až do Prahy proběhla podle plánu, na Ruzyni náš trip skončil.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se podíleli na tomto skvělém víkendu. Ať už se jedná o kluky, se kterými jsem jel do Finska, nebo ty, kteří mě nominovali. Díky eSports jsem měl možnost nahlédnout pod pokličku redaktorské činnosti na reprezentační úrovni, poznal jsem nové lidi a získal mnoho nezapomenutelných zážitků a zkušeností. Budiž to motivace pro ostatní redaktory.

Miroslav Fantal


Email autora: MiroslavFantal@email.cz | Zobraz všechny články autora Miroslav Fantal

Napište váš názor