Pro lidi s vášní pro hokej

Z druhé fotbalové ligy až do Švédska na EHT

Autor: František Borek • 27.02.2013 • Kategorie: Euro Hockey Tour

Rok 2012 byl pro mne velice úspěšný. Ani tak nebudu rozebírat úspěšné zakončení střední školy, Zlatého Gregora za nejlepší onlajny, jako především to, že jsem byl v polovině roku nominován na jeden z turnajů Euro Hockey Tour – na Švédské hry. V září se k tomu přidala i Juniorská liga, která je pro mne velkou zkouškou i zkušeností zároveň. Ale zpět k Švédským hrám…

Druhá polovina roku 2012 rychle utekla a čím rychleji se blížil únor, tím více jsem byl natěšený. Kdybych napsal, že jsem si pomalu již odpočítával dny jako před nástupem do první třídy na základní škole, nebyl bych daleko od pravdy.

Musím se přiznat, že jsem se obával dlouhé cesty, ovšem vše proběhlo v naprosté pohodě. Ve středu večer jsme se z Prahy vydali do Liberce, kde už na nás čekal Michal s autem. Ještě před tím, než jsme vyjeli, nás pobavil Filip, který se v autobuse zeptal, jestli si ta sluchátka, co mu sličná slečna půjčovala, může nechat. Bohužel ho zklamala. Cesta do německého Rostocku utekla rychle, prakticky celou jsem ji prospal a podobně se dá hovořit i o trajektu. Z Trelleborgu, kde jsme se vylodili, jsme do Malmö jeli necelou půlhodinu, po příjezdu jsme se ubytovali ve skoro oficiálním hostelu, který se jmenoval IYHF.

Hodili jsme tašky do šestilůžkového pokoje, kde k našemu zděšení už někdo pobýval, a vydali se do haly na zápas Švédsko – Česko. Ještě předtím jsme si rozdělili úkoly a já dostal ten, kterého jsem se upřímně nejvíc obával – ohlasy z tábora soupeře. Nakonec jsem to zvládnul. Trapně jsem se cítil tehdy, když jsem dělal rozhovor s někým a nevěděl jsem, kdo to je. Švédští novináři se totiž vrhli na hráče a já byl rád, když mi někdo něco řekl anglicky. Nakonec vše dobře dopadlo. Začátky jsou těžké a o tom jsem se sám přesvědčil. Holt dělat druhou fotbalovou ligu ve Vlašimi, nebo Juniorskou ligu a hokejovou EHT, to je rozdíl.

Po příjezdu z haly, které byla vzdálená asi devět minut cesty od našeho hostelu, jsme poznali našeho spolubydlícího, který byl k naší spokojenosti naprosto v pohodě – Itala Diega Ferrariho, který nás zásoboval svými zážitky. Nejlepší byl asi ten, když jej po příjezdu do Švédska zastavili policisté a tvrdili, že jeho auto vypadá moc teroristicky. Další večer pak spravoval postel a s úsměvem nám oznamoval, že si cosi odebral ze Salyho postele, která byla hned nad ním.

Pátek jsme věnovali procházce města. Byl jsem překvapený, ale Švédové skoro vůbec nejezdí autobusem, i když, kdo by za ty peníze jezdil, a všude jsou k vidění kola a velká vymezená cyklistická parkoviště. Nemohli jsme si na to zvyknout hlavně z toho důvodu, že na dvouproudovém chodníku jsme pořád lezli na plac, který sloužil právě pro cyklisty. Naštěstí nás žádný netrefil.

Celou sobotu a neděli jsme strávili v press centru v Malmö Areně, které bylo na velmi dobré úrovni. Švédsko jsem pak opouštěl s tvrzením, že tak měsíc dva nechci vidět žádné párky nebo klobásy. To stále platí. Na hokej jsme měli velmi dobrý výhled, jediný vroubek byl asi ten, že neustále vypadával internet, ale dalo se to nějak zvládnout.

Po pozdních příjezdech z haly, které se vždy pohybovaly kolem desáté až jedenácté večerní hodiny, jsme pobývali v TV-rumu, kam jsme kuriózně chodili pořád ve stejném pořadí. Pokoj jako první opustil Michal, krátce za ním Filip, já po něm, Pražák David a nakonec někdy po hodině se objevil i Saly. Během celého turnaje jsme se neustále častovali různými vtípky, ale všichni to brali s nadhledem a humorem.

Jediným mínusem těchto her byla návštěvnost. Na domácí Švédy sice přišlo několik tisíc lidí, avšak na ostatní zápasy asi tak 1500, což jsme považovali za velkou slabotu. Když jsme pak zjistili, že na místní druholigové Malmö chodí i jedenáct tisíc diváků, což nebylo ani při zápase Švédů, koukali jsme s otevřenými ústy.

Švédské hry rychle utekly, a to se dá říct i o zpáteční cestě. Když jsem nespal, přemýšlel jsem o tom, jak skvělé dny jsem prožil. Nabral jsem hlavně skvělé a důležité zkušenosti, které určitě v budoucnu zúročím. Budu rád, když budu mít možnost se podobných akcí zúčastnit i v budoucnu. Rovněž jsem rád, že jsem poznal další sporťáky, se kterými jsem se hodně bavil. Díky!

František Borek


Email autora: frantisek.borek@esportsmedia.cz | Zobraz všechny články autora František Borek

Napište váš názor