Helsinky? Buď je miluješ, nebo nesnášíš!

Helsinky? Buď je miluješ, nebo nesnášíš!

Kdybyste se mě před rokem zeptali, kam bych se chtěla jednou podívat, bez rozmyslu bych ze sebe vypálila, že do Finska. Na Karjalu jsme se tedy moc těšila. Před odletem jsem ale udělala dvě zásadní chyby – očekávala jsem moc a přečetla jsem si cestovního průvodce Helsinek. Ani jedna z těchto věcí se nakonec neukázala jako správná.

V létě musí být Helsinky jistě krásné město, ve spojení s podzimem bych s použitím přívlastku krásný ale váhala. Z pěti dnů, které jsme ve Finsku strávili, jen jeden svítilo sluníčko. A to ten poslední. Obvykle však pršelo, bylo ošklivo a foukalo. A když už nepršelo, tak bylo alespoň pořádně zataženo. Už asi chápu, proč „země tisíce jezer“ figuruje na 19. místě na světě v počtu sebevražd. Jistě, všude si přečtete, jak ve Finsku na podzim je. Dokud ale podzim na severu Evropy nezažijete na vlastní kůži, je škoda cokoliv vysvětlovat.

Jen jedna věc splnila má očekávání na 100 %. Není jí místní kuchyně, kterou jsme vlastně kromě nákupů chleba v Alepě (obdoba Albertu nebo Tesca u nás) vůbec nevyzkoušeli, nebo snad památky. Moje očekávání splnili na 100 % jen Finové.

Ochotnější a milejší lidi byste ale hledali jen těžko. Prodavačky v obchodě vás pohledem neukamenují, když u kasy půlhodiny lovíte drobné v peněžence. Lidé na ulici vám sami nabídnou pomoc, když vidí, že vehementně bloudíte prstem po mapě. Nikdo se nemračí, naopak. Tohle v Čechách nezažijete.

Problémem ale je, že kromě centra města potkáte Fina na ulici jen výjimečně. To už spíše narazíte na Pava Nurmiho – finská legenda stále žije a je všude!

Když už zmiňuji centrum města. Centrum Helsinek se skládá z jednoho náměstí s chrámem, dvou ulic plných obchodů a nádraží. To vše je navíc koncentrované na ploše o rozloze podobné Václavskému náměstí.

O místních cenách by se dal napsat samostatný blog. Jedna z mála věcí, co obstojí cenové srovnání s Českou republikou, resp. Prahou, jsou taxíky. Tím ale srovnání taxi služby v Praze a Helsinkách opět končí, jelikož ve finské metropoli pro vás nepřijede na rozdíl od Prahy auto, které by mělo ročník výroby starší než 2010. Domů se svezete nejlépe nejnovějším Mercedesem třídy E, Audi A7 nebo BMW řady 5. Kdo z vás navíc zažil, aby vás v Praze odvezl řidič v obleku?

O hokeji vám jistě podrobně poreferují ostatní „eSporťáci“, kteří se mou na Karjale byli. Zmíním se jen krátce a ne k výsledkům, které z pohledu českého fanouška nebyly zrovna uspokojivé. Já ale spokojená byla. Atmosféru v Hartwall areně jsem si užívala a vítězství Finů, kterým hodně přeji, taky. Jeden zápas na Karjale si ale pamatuji více než všechny zbylé. Je jím sobotní utkání týmu se lvy ve znaku – Finska proti Česku.

Nikdy nezapomenu, jak Petri Kontiola dostal puk do jízdy, elegantně přebruslil české beky, krásným forhendovým blafákem dal gól a pak udělal tohle. Na tento moment jsem čekala téměř rok. Nic na tom nemění ani fakt, že gól padl do české branky. V tu chvíli mě od finského fanouška odlišovala jen jedna věc – místo maali jsme řvala gól. Kontiola je zkrátka Kontiola.

Nebudu a nechci suplovat cestovního průvodce Helsinkami. Doporučím vám jen návštěvu jednoho místa. A to Namu. Právě zde vyslovil Kevin (kluk z LA, který pracuje v Helsinkách) větu, která se nakonec ukázala jako nejmoudřejší z celého tripu: „Helsinky buď miluješ, nebo je nesnášíš.“

Můžete namítat, že tohle se dá říct v podstatě o každém městě. O Helsinkách to ale platí dvojnásob.

Přidat komentář

💬

Příspěvek je zatím bez komentáře. Buďte první, kdo ho okomentuje!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *