Pro lidi s vášní pro hokej

Osmnáctky v zajetí hor a americké dominance

Autor: Martin Zíta • 25.05.2015 • Kategorie: Všechno ostatní

Po Švédsku Švýcarsko. Co se týče akcí esports, stal se ze mě tak trochu vymetač nejdrazších zemí, kde bych normálně byl asi o chlebu a vodě. Mistrovství světa osmnáctek v Zugu a Lucernu bylo právě po EHT ve Stockholmu druhým turnajem, kam jsem byl vyslán a znovu jsem domů přijel s dobrým pocitem.

Když je člověk skoro dva týdny čtyřiadvacet hodin denně se stejnými lidmi, tak to nemusí být úplně lehké, ale musím říct, že periskop na vyhlédnutí z ponorky nebyl potřeba. Z Prahy jsme vyrazili ve složení Michal Slavík, Pavel Kuba a právě já, ve Švýcarsku se k nám připojil Slovák Jakub Homoľa a taky Janek Šimek, který bydlel na hotelu s týmem a vždycky přiletěl jak velká voda. Nikdy rozhodně nezapomenu na Kubu a jeho nadšení pro mládežnický hokej hraničící se šílenstvím.

Návštěva Švýcarska byla především pracovní a většinu času jsme pochopitelně trávili na zimáku. V Zugu s tím problém nebyl, stadion sice nebyl žádnou multifunkční modernou, ale to ani není potřeba. Lucern byla jiná káva, nebo spíš kostka ledu. Takový mrazák jsem hodně dlouho nenavštívil a když, tak se v něm proháněli spíš borci, kterým hokejka trochu překáží.

Hned první den, kdy se představil český tým, nám “zpříjemnila” Jankova historka o tom, jak uklouznul na letišti a jeho notebook vypověděl službu. Ten ale novinář tak trochu potřebuje, takže nebyla jiná možnost než v Zugu koupit nový. A jestli v nějaké zemi fakt nechcete něco kupovat, tak je to rozhodně Švýcarsko. Když nepočítám problémy se švýcarskými zásuvkami a nutností adaptéru, tak už se vše obešlo bez výdajů.

Samotný turnaj se povedl a zápasy měly větší kvalitu než jsem očekával. Nad všemi ovšem čněl výběr Spojených států. Těm klukům z Ann Arbor to prostě lepí a když rozdáte ve skupině dvě desítky, o něčem to vypovídá. Ostatně na dospělém MS v Praze o tom ví taky svoje. Skutečně totální dominance, až tedy na první zápas, kdy prohráli s Ruskem. Výhry 7:2 ve čtvrtfinále s Českem a semifinále s Kanadou mluvily dost jasně.

Naši mladíci se zlepšovali s každým zápasem a rychle dali zapomenout na otřesný první zápas proti Finsku, který českým fanouškům musel způsobovat fyzickou bolest. Ve čtvrtfinále ale holt šli na Američany a to bylo hotovo ještě před zápasem, to si musíme přiznat.

Hokeje bylo hodně, ale bylo i volno a byl by hřích, kdybychom ho nestrávili párset metrů nad hladinou moře. Zug má totiž to, co by mělo mít každé město. Velké jezero, za kterým se tyčí zasněžené štíty hor. Jakmile jsem to viděl, tak mi bylo jasné, že Češi můžou klidně vyhrát zlatou medaili, ale tenhle pohled nepřekoná nic. Po konci základních skupin jsme tedy měli den volno a vyrazili na místní kopec Zugerberg, kde se kromě nás proháněla stáda důchodců. Omladinu asi bližší pohled na Glaruské Alpy nebere.

V kopcích a horách jsme strávili celý den. Nasávali atmosféru a neunavně nabírali fotomateriál, přece jen nejsme jeskynní muži a po návratu na hostel bylo potřeba polechtat instagram.

Nastal ale čas play-off a museli jsme se zase z oblaků snést a vrátit se do práce. A o pár dní i domů.

Martin Zíta


Email autora: martinzita@email.cz | Zobraz všechny články autora Martin Zíta

Napište váš názor