Chci mít doma bazén

Myslím, že jsme vyspělou zemí, ve které žijí z celosvětového hlediska nadprůměrně vzdělaní a inteligentní lidé. Pořád jsou však věci, ve kterých na jiné národy nestačíme. Jednou z nich jsou paneláky. V paneláku jsem prožil prvních 20 let svého života a upřímně řečeno, nestěžoval jsem si.

Protože špatně slyším, tak jsem ani nevnímal opilecké kousky pana Volfa o patro pod námi či hysterické scény manželů Stachových o patro nad námi. Spíš jsem byl šťastný, že v “baráku” žije spousta kluků v mém věku, že máme před barákem hřiště, kde se dá hrát fotbal v létě a hokej v zimě, a víc jsem neřešil. Nevadilo mně, když nejezdil výtah, místo remcání jsem si prostě vyběhl schody do třetího patra. Když někdo vysklil dveře do vchodu, tak jsem z toho průvanu co nejrychleji utekl pryč. Když se někdo vyčůral do šachty od výtahu, zacpal jsem si nos. Abyste mě dobře pochopili, žádnou radost jsem z toho neměl, ale daleko důležitější pro mě byly jiné věci.

V Quebeku jsme si pronajali apartmán v panelovém době a před ním není žádný plácek na fotbal ani na hokej. Jako klukovi by mě to strašně chybělo, dneska už však na paneláku oceňuji jiné věci. Rychlý a čistý výtah a hlavně: bazén a posilovnu v přízemí. Každý den před spaním si chodíme se Zetym zaplavat a pak se mi nádherně spí. Zkusili jsme dokonce i posilovnu a já si ráno uvědomil, že přesně tohle je něco, co bych chtěl doma mít. Aby bylo jasno, nechci mít bazén někde na zahradě, já chci totiž plavat i v zimě! Nechci čekat na sluníčko ani na pěkné počasí. Vždycky jsem si spojoval vlastnictví bázenu se snobstvím, ale myslím, že to tak není. Myslím, že člověk, který tvrdě pracuje každý den, se potřebuje uvolnit, zasportovat si a bazén, který je vzdálený několik metrů od vás, je pro to ideální příležitostí.

Mimochodem, nejsem žádný velký plavec. Když plavu prsa, tak rukama plavu dopředu, ale nohama zase brzdím, takže pokud pohybuji nohama usilovněji, než je zdrávo, zůstávám stát na místě. Lewis Carroll v Alence v říši divů kdysi napsal, že někdy je třeba běžet, abychom zůstali stát alespoň na místě. Vždycky si na to při svém plavání vzpomenu a trochu mě to snad i uklidní. On to ale pan Carroll tehdy myslel jinak. 🙂

Když plavu kraul, tak po mě obvykle hážou plavčíci v obavě o můj život záchranný kruh. Z tohoto důvodu ho před plavčíky nikdy neplavu. O to cennější triumf jsem zaznamenal v závodě trojice Misha, Zety a já v kraulu, kde jsem poprvé v životě obsadil jiné než beznadějně poslední místo. Dlouho se zdálo, že budu poslední, byť ne beznadějně, ovšem v závěru se Zety rozkoncentroval a metr před cílem zastavil, aby se podíval, jak to, že ještě není v cíli. A toho jsem využil a mohutným finišem jsem ho, pohybujíc se na vlně mohutné euforie, předstihl!

Kdyby se mě po závodě zeptali novináři z NBC, jaký je můj recept na fantastický výkon, který jsem podal, odpověděl bych do televizních kamer, že je pro mě důležité, aby trasa nebyla moc dlouhá a abych ji uplaval na jedno nadechnutí. Cítil jsem se jako hvězda.

Představte si, jakou nekonečnou slávu by si užil student z Rovníkové Guiney Erik Moussambani, zvaný též “Úhoř”, kdyby na olympiádě v Pekingu vybojoval stříbro! To srovnání se mnou přece jen trochu kulhá, protože Erik je mnohem lepší plavec než já, ale věřím, že mi rozumíte.

Včera večer, den po slavném zisku stříbra, jsem si v posilovně natáhl lýtkový sval, ale dnes ráno jsem se na cirkyt vrátil a budu si v posilovně nakládat menší dávky. Zety přede mnou nemachruje, takže ze sebe nemusím dělat supermana, abych se necítil zahanbený.

Jediné, co mě v bazénu trápí, je skutečnost, že je po mě vyžadována plavecká čepice. Měli ji tu za šest dolarů, ale nakonec jsem se rozhodl, že to trochu přiriskuji a budu se nadále koupat bez ní. O peníze nešlo, ale plavací čepici jsem měl naposledy na hlavě snad ve třetí třídě a bylo mi z ní vždycky špatně. Gumově páchla a měl jsem pocit, že mně scvrkává mozek.

Krátce:

• Výše uvedené tučné termíny pocházejí z přenosu daviscupového utkání Rusko – Česká republika v Moskvě, které komentovali Marek Svačina s expertem Zdeňkem Žofkou a v pražském studiu jako odborník působil Jan Kodeš. S oblibou je v Quebeku používáme 🙂
• Slovo “přiriskovat” používal především Zdeněk Žofka v souvislosti s druhým podáním. Když byl zahrán prudší druhý servis, byl okamžitě označen za přiriskovaný.
• Slovo “rozkoncentrovat” používal především Zdeněk Žofka v souvislosti s dvojchybami. Když někdo udělal dvojchybu, okamžitě byl označen za rozkoncentrovaného.
• Slovo “cirkyt” použil Jan Kodeš ve chvíli, kdy vyjádřil přání, aby se zraněný Tomáš Berdych co nejldříve vypořádal se zraněným kotníkem a vrátil se zpět na tenisový “cirkyt” (okruh).