Pro lidi s vášní pro hokej

Karjala Cup 2017

Autor: Dominik Mihailescu • 08.01.2018 • Kategorie: Euro Hockey Tour

Káva, snídaně a směr Praha. Tak začala moje cesta na Karjalu, kam mě nominovala společnost eSports. Do hlavního města jsem dorazil s poměrně velkým náskokem, takže jsem na Terminálu číslo 3 čekal jako první. Nejprve dorazil Vojta Martínek, se kterým jsem se pokoušel navázat kontakt, aby nebylo to `trapné ticho`, a jo. Vcelku jsme si padli do noty. Poté dorazili další členové naší výpravy. Tom Chramosta a náš šéf party Ondra Kubát. Když už nám bylo naznačeno, že bychom se měli jít odbavit, tak jsme museli počkat na posledního opozdilce. Byl jím Tomáš Lysý, který vyrazil z Jihlavy v kaskaderských jedenáct hodin. Mimochodem v tu dobu už jsem byl dávno v Praze.

Po odbavení jsme čekali, než dostaneme pokyn pro vstup do letadla. V tu dobu už jsme viděli hokejové celebrity jako Jakuba Klepiše, Andreje Nestrašila nebo Roberta Záruba. Vždycky jsem chtěl být jako on.

Za malou chvíli to přišlo, loučili jsme se s Prahou a naše letadlo nabralo kurz Örebro. Místní letiště bylo velice vtipné, šlo poznat, že tak velký provoz na něm nebude. Po přesunutí do hotelu jsme se vydali jako správní Češi ochutnat švédské pivo. No, musím říct, že jsem byl velice zklamaný. Vůbec mi to nechutnalo. A ty ceny… 210Kč za 0,4l?!

Dojem z toho všeho spravila večení návštěva McDonaldu, kde jsme se více seznámili a troufám si říct, že hodně pobavili. Prodavač ve fastfoodu jménem Albin na nás bude dlouho vzpomínat. Na další ráno jsem se těšil. Tomáš L. navíc řekl, že vstane brzy ráno a projde si krásy tohoto švédského města. Byl jsem zvědav, tak jsem se domluvil, že půjdu s ním.

Tomáš ráno nevstal. Bohužel. Dopoledne jsme se vidali konečně k aréně. Hokejová hala místního klubu Örebro HK mi byla velice sympatická. Do konce jsem v útrobách stadionu našel hraný puk ze švédské hokejové soutěže SHL. Měl jsem suvenýr a ani jsem nemusel utratit korunu :-).

První zápas českého týmu nedopadl úplně podle představ. Naši prohráli se Švédskem 3:5, ale tak co, ještě měli další dva zápasy. Po utkání nás čekalo natáčení rozhovorů, psaní článků apod. Nikdy jsem neviděl tak chaotickou organizaci jako ve Örebru. Chvíli trvalo než jsem se v zázemí zorientoval, několikrát jsem se připletl mezi novináře a hokejisty Švédska, než jsem se dostal k našemu nároďáku. Ale v pohodě, můj cíl, získat rozhovor s Jandačem a Klepišem, jsem splnil.

Po zápase jsme se přesunuli na standardní zlatý mok a Ondra s náma probral naši práci. Tomáš řekl, že se ráno půjde uričtě projít.

Tomáš ráno nevstal. Bohužel. Po fantastické snídani jsme se zbalili a vidali se na letiště, abychom mohli přeletět do Helsinek. Společně s náma cestoval i tým Švédska. Cestou do Helsinek jsem si Ondrou probral zážitky z letadla. Bylo to fajn. Po příletu do hlavního města nás čekalo ošklivé, severské počasí. Mlha, déšť, zima.

Check-in na náš hotel byl až v 16:00, takže jsme měli spousty času. Cestou do centra jsme stihli nastoupit do špatné tramvaje. Několikrát se ozvalo, že jsme na konečné stanici, ale nikdo z nás na finskou hlasatelku, nereagoval. A my tam tak stáli čekali, kdy se tramvaj rozjede… Asi po dvou minutách nám došlo, že to fakt nikam nepojede.

Následovala velice zajímavá zkušensot v podobě sushi, kam nás vzal Ondra. Za 12 euro mohl člověk sníst tolik sushi, kolik jen jeho žaludek dovolí. No, měl jsem toho opravdu dost. Tato japonská specialita mi vcelku chutnala!

Společný přesun na hotel měl za následek to, že jsem se smál, jak mi jen bránice dovolila. Asi po desetiminutovém dobývaní se na hotel, jsme zjisili, že jsme ve špatné budově. Ta naše byla asi o 600 metrů dál. Trapas.

Hartwall Aréna. Nápis, který nás vítal před hokejovou halou v Helsinkách. Když jsme došli dovnitř, tak jsem žasnul. Nádhera. Připomnělo mi to haly z NHL, které jsem viděl jen na obrázku.

Bylo fascinující sledovat práci novinářů v press roomu. Opravdu profesionálové každým coulem. Všichni oblečení slušně, jako na vážené akci. Až teda na ruská media. Ta klidně chodila v teplácích. Nechápal jsem, ale když jsem viděl na ohlasech, jaký člověk je třeba Oleg Znaroks, a jak nechce dávat rozhovory evropským medíím, tak jsem si udělal obrázek sám. Možná to byla frustrace po prohraném zápase s domácími Finy. Těžko říct.

Na hotel jsme se přesunuli poměrně unavení, ale nabyly jsme nových zážitků. Tom, řekl, že se ráno půjde určitě projít. Ve Finsku studoval, tak by to tady chtěl zase vidět.

Tom ráno nevstal. V ranních hodinách jsme se vidali poznat Helsinki. No, na památky to úplně bohaté město není, ale vcelku se mi to líbilo. Hlavně mentalita finských občanů je úplně někde jinde. Famózní oběd nás čekal přímo u moře, kde jsme si dali čerstvého lososa. Nikdy nezapomenu. Jedl jsem spousty lososů, ale nikdy né, tak skvělého.

Následoval přesun na hokej, kde sehráli zápas naši borci se Švýcarskem. Konečně jsme si spravili chuť po nevydařeném utkání se Švédskem. Bylo mi ctí dělat rozhovor s Dominikem Kubalíkem, který po turnaji přestoupil do Švýcarska. Vcelku v pohodě kluk.

Večer nás čekal zápas Švédska s Kanadou. Kdo by čekal spoustu branek, tak by byl zklamán. Utkání skončilo pouze 2:0.     Já si ovšem našel krásné místečko úplně na vrcholu tribun, takže jsem si jej užíval. Nikdo kolem mě neseděl. Jsem byl jak šéf hokejového svazu. Prostě VIP.

Po zápasech jsme navštívili typickou čtvrtou cenovou ve Finsku. Kluci zkusili pivo jménem LAPIN KULTA. Myslím si, že budou dokonce života vědět, že tohle pivo prostě ne. Někteří se málem rozbrečeli, když se dozvěděli, že to prostě musí vypít. :)) Po přesunu na hotel nám večer Tomáš oznámil, že se ráno půjde určitě projít.

Tom ráno nevstal.

Předposlední den jsme vyrazili na trénink naší repre. Ten byl v tréninkové hale vytesané ve skále. Nádhera. Udělal jsem zde rozhovor s Davidem Němečkem, který hraje za Boleslav. Když jsem mu položil otázku, zda-li někdy takovou halu viděl, tak mi řekl, že tady jeden zápas s juniorkou odehrál, takže viděl. Mě to nerozhodilo a ihned jsem se zeptal na zázemí ve velké hale. Kluci mě pochválili, že mě to nevykolejilo.

Utkání Švýcarsko - Rusko bylo pro mě jistým zklamání. V koutku duše jsem to přál týmu s helvetským křížem, ale bohužel odpadli v poslední třetině a Rusové vyhráli 6:2. Škoda. Byli to sympaťáci.

Večerní zápas bylo pro mě vyvrcholení celého turnaje. Skandinavské derby Finsko - Švédsko. Nádherný hokej, nádherná atmosféra. Zápas měl i český stopu, utkání rozhodoval Hradil s eŠírem. Naprostá fantazie. Hokej jako z učebnice. Lepší předposlední zápas jsem si přát nemohl.

Náš poslední večer jsme strávili v minipovaru. Ze všech piv, co jsme měli, tohle bylo jasně nejlepší. I prostředí místního pivovaru bylo hezké. Tuto noc jsme si skvěle pokecali, řekli spousty zážitků a Ondra oznámil, že byl spokojen s průběhem.

Na každém šlo vidět, že si Karjalu užil.

Tom, večer nic nesliboval.

Tom, ráno vstal. Byl jsem z toho kluka zmatenej.

Poslední utkání jsme odehráli s Ruskem. Bohužel jsme jej prohráli, a tak jsme smutní z toho, že jsme sbornou neporazili, odjížděli na letiště.

Cestou domů v letadle jsem si říkal, že to, co jsem zažil, bylo neuvěřitelný. Potkal jsem spousty hvězd, scoutů, hokejových expertů.

Hodně mě to namotivovalo. Mám o to větší chuť na sobě víc pracovat, abych to mohl zažít ještě jednou.

Hodně bych chtěl poděkovat klukům, se kterýma se člověk nenudil. A taky eSports. Díky! Díky! Díky!

Na závěr mi dovolte napsat pár hashtagů.

#zuby #spolecnaevropa #rozhodcinechceme #astridlindgren

Dominik Mihailescu


Email autora: dominikspk@gmail.com | Zobraz všechny články autora Dominik Mihailescu

Napište váš názor