Mistrovství světa žen do osmnácti let nepatří zrovna mezi akce, které do ochozů zimních stadionů lákají tisícovky fanoušků. Na moravských městech Přerově a Zlíně bylo, aby dokázaly, že Češi jsou hokejový národ. Ale nebyla to pouze města, kdo čelil velké výzvě. Pro mě do byla veliká akce a jediné, co jsem nechtěl, bylo zklamat.
Kvůli povánoční nevolnosti jsem musel skrečovat zápas Bílých Tygrů s Českými Budějovicemi, při kterém mi však volal Michal Slavík, že mu někdo odpadl, a tak shání náhradu. Hovor proběhl z mé strany asi tak, jako bych měl každou vteřinu skonat, šance dostat se na takovou akci mi ale vdechla život do celého těla. Během několika minut jsem se rozhodl, že do Přerova musím. Čekala tam na mne neznámá parta, ze které jsem znal pouze Lukáše Šonského, který také pracuje pro redakci libereckého týmu. Po nudné cestě vlakem mezi Libercem a Pardubicemi a následném přeletu do Olomouce však netrvalo dlouho a zjistil jsem, že jsem se ocitl v dobré společnosti, které nechyběl vtip, zkušenost ani sebevědomí.
Ještě předtím jsem ale zjistil, jaká bude dopravní situace při prodloužených prázdninách. Už z Olomouce do Přerova jsme jeli starou Škodou 120, která se snad stala symbolem celé akce. Věčně zamlžené přední sklo a v jednu chvíli nedovírající dveře, na to se snad zapomenout nedá. Pěkné byly také komplikace v „čtyřhvězdičkovém“ hotelu Jana, který snad zachránilo to, že snídaně byla vždy skvělá. Na recepci netušili, že máme přijet, polštářům bych taky čtyři hvězdičky nedal a absence sprchového závěsu v koupelně byla třešiničkou na dortě.
Teď už ale k samotnému hokeji, jehož kvalita nesahala ani po kotníky jeho napínavosti. Grády tomu dodávalo také skvělé přerovské publikum, které se vždy objevilo v hojném počtu na zápasy kanadského týmu, kterému doslova vyrazilo dech. Kanada naprosto dominovala přerovské skupině a naší redakci dala zabrat i krása kanadských gólmanek. (Jestli se vám na fotkách na netu nelíbí, pak litujte, že jste je neviděli na vlastní oči.) Já sám jsem si jich užil snad nejvíce, na tříapůlminutový rozhovor s Emerance Maschmeyer jen těžko zapomenu.
Organizace mix zóny sice nebyla nejlepší, ale nebylo to nic, co by pár mazáků z Esports nezvládlo. Jazyková bariéra u finských a ruských hokejistek už byla trochu obtížnější, ale stále zvládnutelná. Já sám jsem však mluvil pouze s hráčkami a trenéry z ostatních zemí, za což jsem opravdu rád. Z toho plyne, že snad největším problémem pro mě byla zima přerovského stadionu. Jenže, dva dny po odjezdu jsem se ocitl na Jizerské 50 v Bedřichově, kde jsem zjistil, že přerovská zima je úplně v pohodě.
Můj celkový dojem ze šampionátu je, že jsme dokázali, že jsme hokejový národ. Naše hokejistky z elitní skupiny nespadly (dospělé hráčky totiž hrají druhou nejvyšší skupinu), na přerovskou atmosféru bude kanadská výprava vzpomínat ještě dlouho a rekordy z předchozích mistrovství byly překonány ještě před polovinou letošního MS. Jen škoda, že se ty důležitější zápasy hrály v daleko menší areně ve Zlíně…
