V létě minulého roku jsem začal svou sedmou sezónu u redakce hokejového Ústí nad Labem. U klubu, který jsem se svým kamarádem navštěvoval již od malička. Přemlouvání rodičů, aby mě pouštěli i na zápasy ve večerních hodinách, bláznivé fandění v kotli, nezapomenutelné chvíle, když jsme byli zabraní na kostce…to všechno mi vybudovalo lásku k tomuto klubu.
A i když poslední sezóny nejsou ve Slovanu idylické, beru to tak, že se mi několikaletá práce a podpora klubu vyplatila. Přinesla mi totiž spousty zkušeností, otevřela dveře ke psaní Onlajnů i z jiných akcí a nabídla spoustu zážitků. Mimo jiné jsem byl v létě odměněn první nominací na zahraniční výjezd.
Mezi mé velké koníčky patří cestování a snažím se využívat každé možnosti objevovat nová místa. Spojit ovšem toto s prací v rámci hokejové akce evropské úrovně je naprosto geniální. Na půlku prosince jsem se tak těšil již od léta a v práci si domlouval potřebné volno. Kromě své řekněme vědecké kariéry na univerzitě se také věnuji pedagogice na střední škole. Svým žákům jsem tak slíbil fotku trenéra Rulíka a švýcarskou čokoládu. Řediteli jsem poté krom čokolády přivezl i sýrovou koštovačku.
Do švýcarského Curychu jsme se vydali v pátek po ránu. Shodou okolností se k nám do nominace dostal i Tomáš Suchánek, se kterým vedeme již několik let spolupráci na ústeckém zimáku a druhý rok i na střekovském fotbalovém pažitu. V Praze jsme nabrali zbylé členy a vyrazily směr Rozvadov. Vyšlo to téměř přesně, na cestu jsme se vydali den po mých narozeninách. V autě tak byla schovaná podstatná zásoba kvalitního zlatavého moku, na kterou se nejeden účastník na večer těšil.
Více než cokoli jiného mě živí mapy. Pořádná příprava cesty tak nesměla chybět a ejhle. Do Lichtenštejnska to ani není taková zajížďka. Tuto odbočku jsem si musel vydupat a odškrtnul jsem tak na seznamu další navštívenou zemi. A troufnu si říct, že ani kolegové nelitovali. Zejména ti dva, kterým se poštěstilo spatřit v oknech vaduzského hradu místního knížete.
Tolik dost k cestě. To důležité začalo v sobotu. Musím se přiznat, že mírná nervozita na místě byla. Dopoledne jsme zmákli rychlou prohlídku centra Curychu a poté se již přemístili na zimák. Swiss Life Aréna je určitě povedená hokejová aréna, která skvěle poslouží při letošním mistrovství světa. Více o tomto stánku je možno se dočíst v našem článku.
První duel sobotního programu, Švédsko-Finsko, byl pro mě spíše rozkoukávací. První pracovní povinnosti přišly mezi sobotními zápasy. Rozhovory s fanoušky mě vždycky bavili, poprvé jsem si ale vyzkoušel rozhovory vedené v angličtině a myslím, že vzniklo dost zajímavého materiálu. Důkazem je toho jedno instagramové reelsko s polským bobrem v hlavní roli. Po večerním českém duelu proti domácímu celku, kteří naši borci ovládli, bylo na programu kolečko rozhovorů a první čistě hokejová aktivita i pro nás.
Nedělní plán týkající se ranního dokoupení suvenýru nevyšel kvůli západoevropskému zavírání obchodů v tento den podle představ. Suvenýr jsem si tak obstaral na zimním stadionu a do naší ústecké pergoly putovala vlajka připravená na sedačkách zejména pro domácí fanoušky. Ranní utkání Čechů se Švédy o první místo na turnaji bylo poznamenáno českou marodkou a kratší pauzou mezi zápasy. Můj premiérový onlajn věnovaný české hokejové reprezentaci tak možná nebyl tím nejzajímavějším možným počtením. Zápas nebyl úplně oku lahodící, ale já byl jeden z mála nadšených Čechů v útrobách švýcarské haly. Doufám tak, že jsem svým přenosem neudělal ostudu a chopil se toho se ctí.
Po utkání proběhlo tradiční rozhovorové okénko a poté přišlo rozhodnutí vedení výpravy o předčasném odjezdu zpět do Čech. Po poslední návštěvě tamního press centra se skvělým cateringem jsme se tak vydali zpět na dlouhou cestu. Poslední zastávka na suvenýry proběhla na benzínce, záchodové pauzy jsem veliteli výpravy přestal počítat někde u páté. Poté, co jsme se prodrali hustou německou mlhou, jsme se před půlnocí objevili v Praze. V jednu ráno jsme již se Suchošem dávali dojezdové pivo v našem rodném Ústí.
Závěrem bych tak chtěl poděkovat všem, díky kterým jsem se na takovou akci mohl vydat. Kolegům z ústeckého hokeje a kamarádům, kteří mě tam tehdy dovedli, ale nyní se již novinařině nevěnují. A samozřejmě také celé firmě eSports.cz, od níž jsem samotnou nominaci obdržel. Vnímám to jako poděkování za dlouholetou práci, která jde tedy snad i vidět a je dělána s láskou ke sportu.
