Pecka – Švédsko – Švýcarsko, Začnu však pěkně popořádku. Moje účast na Švýcarských hokejových hrách koncem roku 2025 začala shodou okolností tak trochu ve Švédsku, tak trochu pod hradem Pecka na rozhraní Podkrkonoší a Českého ráje. Na tradičním a vždy skvělém eSports srazu v létě 2025, kterého jsem se velmi rád opět účastnil, se jako každý rok vyhlašují nominace na blížící se zahraniční cesty. Při tomto „ceremoniálu“ však moje jméno tentokrát nezaznělo, nicméně i přesto jsem oplýval radostí, jelikož můj kolega z ústecké redakce a kamarád Jan Koudelka obdržel svou první nominaci, a tak bylo u našeho stolu naštěstí veselo. Čas na srazu plynul s radostí dále a bohatý program mi nechal jednoduše zapomenout, že se v nejbližší době žádné zahraniční akce nezúčastním. Avšak z čista jasna se v průběhu večera chopil David Schlegel mikrofonu a omluvil jednoho kolegu z jedné ze zahraničních cest. Načež z ničeho nic vyslovil mé jméno, jakožto jeho náhradu na Švédské hokejové hry v květnu roku 2026 – paráda! Jídelnou se ozval potlesk a já byl absolutně překvapený, nadšený a vděčný za další důvěru.
V listopadu 2025 jsem se hlavou chystal na vánoční svátky a průběžně očekával, kdy se oznámí, v jakém přesně městě se v roce 2026 budou konat zmíněné Švédské hokejové hry, na které jsem se moc těšil. Načež v polovině listopadu mi v chatu přistála zpráva od Lukáše Mihala: Nechtěl by sis prohodit květnové Švédské hokejové hry za Švýcarské hokejové hry, které se hrají za měsíc? Šel bys do toho? Přemýšlel jsem pár minut a řekl jsem si: Jdu do toho, jedu! Ve stejný moment jsem si uvědomil, že právě na tuto akci byl nominován kolega z ústecké redakce, již zmíněný Honza Koudelka. Nebylo kam uhnout, hned jsem věděl, že tohle bude parádní akce a že bude ústecká redakce rozdávat dvojnásobnou radost ve Švýcarsku 😊
Směr Curych, nebo za knížetem?
Psal se pátek 12. prosince a byl tu den D. Odjezd na Švýcarské hokejové hry. Natěšení bylo veliké. Se skupinou jsme se dohodli, že pojedeme autem, a tak vyrážíme s Honzou Koudelkou z Ústí nad Labem. Po cestě nabíráme v Proboštově Ondru Macha a následně v Praze Lukáše Mihala a Terezu Víškovou. De facto se vidíme poprvé, ale popravdě hned z prvního dojmu jsem tušil, že tahle parta bude táhnout za jeden provaz a že o zábavu nebude nouze. Cestou hrajeme Člověče, nezlob se! a obecnou konverzací poznáváme přirozeně jeden druhého. Cesta parádně utíká a naše první zastávka, kterou vymyslel pro zpestření zájezdu kolega Honza, je naplánována v Lichtenštejnsku, konkrétně v jeho hlavním městě Vaduz (fotbaloví fanoušci jistě znají i místní klub). Ve Vaduzu se vydáme na jeho dominantu, kterou je hrad Vaduz, jenž je i zároveň sídlem knížecí rodiny. Proběhne fotka a cestou zpět k autu se nám poštěstí v okně zahlédnout právě samotného knížete Lichtenštejnska Hanse Adama II. Respektive se to povede mně a Ondru Machovi, zbytek posádky zaváhal a drbe si hlavu dodnes 😊.
Do cíle naší cesty – města Curych už nám chybí jen pár hodin cesty, a tak dorážíme do cíle v rozumných večerních hodinách. V místě ubytování jsme nadšení, že jsme dorazili do cíle, leč radost rychle vystřídalo zklamání – nefunguje elektřina. V tento moment bych vyzdvihl šéfa naší výpravy Lukáše Mihala, který rychle nastalou situaci vyřešil a stěhovali jsme se o pár pater výše do jiného bytu, kde už bylo vše nachystané a ve vůni 😊. Po ubytování vyrazíme s partou na večeři, jedno švýcarské pivko a těšíme se na druhý, již zápasový, den.
Švýcarské hokejové hry
První utkání bylo naplánováno na sobotu 14:00, a tak jsme ráno nelenili a vyrazili poznávat s kolegy krásy města Curych, kde již probíhaly vánoční trhy, nakoupili jsme několik suvenýrů svým blízkým a prošli si samotné město. Po regenerační procházce jsme již vyrazili směr Swiss Life Arena. O jejíchž krásách se můžete dočíst v našem článku, který jsme s Honzou Koudelkou sepsali po návratu. Aréna na mě udělala dojem hned při prvním pohledu.
Obdrželi jsme akreditace a soustředili se již na první utkání, které bylo ryze severské. Ze zápasu Švédsko – Finsko jsem psal onlajn a z místa, které jsme jako novináři měli k dispozici, to byla radost. Moje myšlenky se však již upínaly k večernímu utkání, kdy v naplněné aréně měl vyjet domácí celek Švýcarska proti našemu národnímu týmu. Zápas byl okořeněn ceremoniálem, kdy se švýcarská legenda Andres Ambühl loučila s reprezentační kariérou a bylo to opravdu velmi emotivní. Samotný zápas měl skvělé tempo, atmosféru, padlo osm branek a já jsem v průběhu utkání několikrát změnil svou volbu hráče, kterého si vezmu z českého národního týmu na rozhovor. Nakonec padla volba na Daniela Voženílka, který se blýskl brankou a jeho formace měla prsty ve čtyřech trefách našeho nároďáku, jenž bral triumf 5:3.
Po utkání jsem se v mixzóně potkal s Robertem Zárubou a dalšími novinářskými esy, což je vždy zážitek. Rozhovor s Danem jsem si velice užil a měl z něj velkou radost. Ale…. Po tom, co jsme si podali ruku s Danielem a on odešel zpět do kabiny, mi kolega Lukáš řekl, že jsme měli technické potíže se zvukem a že je potřeba udělat rozhovor ještě jednou. V tu chvíli jsem cítil lehkou nervozitu, jakým způsobem bude český útočník ve službách švýcarského Zugu reagovat. „Vožuch“ však tuto situaci vzal s úsměvem a jako absolutní profík absolvoval rozhovor ještě jednou. Po rozhovoru jsme ještě v press centru sestříhali videa a vyrazili zpět na naše ubytko, kde jsme u kulatého stolu společně se všemi kolegy probírali všechno možné a utužovali skvělou partu, která se ve Švýcarsku sešla a moc si toho vážím.
Neděle a zároveň poslední náš den ve Švýcarsku začínal dopoledním utkáním výběru trenéra Radima Rulíka se Švédy o první místo na turnaji. Naše posádka se tak velmi rychle dopoledne sbalila a opět vyrazila směr Swiss Life Arena. Při tomto utkání jsme si s Honzou a Terkou vzali kameru, mikrofon a vyrazili mezi fanoušky zpovídat jak místní fans, tak mnoho českých fanoušků, kteří zápas navštívili. Největším highlightem této části práce byla odpověď místního maskota Bobra na naši otázku, kdo je oblíbený český hráč. Zpoza převleku se ozvalo… No, najděte si odpověď schválně sami na sociálních sítích Hokej.cz😊. Samotné utkání poté bylo ovlivněno virózou českého týmu, který nakonec padl 0:5. Po utkání jsme nabrali materiál v podobě rozhovorů s trenérem Radimem Rulíkem a útočníkem Lukášem Sedlákem. Materiál jsme společně sestříhali a připravili k vydání. Jelikož nás čekala dlouhá cesta zpět do naší vlasti, neváhali jsme a vydali zpět autem do Česka. Cesta zpět opět probíhala absolutně hladce. S Honzou jsme se vystřídali v řízení a spokojeně jsme všichni dorazili do svého cíle obohacení o nové prožité zážitky.
Poděkování
Na závěr bych chtěl poděkovat celé firmě eSports, že jsem mohl opět vyrazit za svým milovaným hokejem za hranice republiky. Také bych chtěl poděkovat Lukáši Mihalovi za parádní organizaci a svým kolegům za to, že jsme byli skvělá parta, co táhla za jeden provaz. Byla to jednoduše radost s vámi strávit několik dní.
