Jsem ročník 2008. Lukáš Zrotal po zjištění této informace reagoval lehkým úšklebkem a otázkou, zdali lidé tohoto ročníku „už mluví“. Na letošní MS v hokeji jsem jel jako vůbec nejmladší člen výpravy. O to víc jsem rád, že jsem i v osmnácti letech dostal od Davida důvěru a nominaci, kterou jsem, věřím, proměnil ve dvoutýdenní poctivou práci.
O mistrovství světa v hokeji se sám David i všichni ostatní vyjadřovali jako o skvělé akci, která vždycky bývá něčím speciální a která přímo koresponduje s heslem, jež je nám všem dobře známé: eSports JE TOVÁRNA NA ZÁŽITKY. Po uplynulých osmnácti dnech nemůžu jinak než naprosto souhlasit. Jelikož by můj text byl až příliš dlouhý, omezím se pouze na pět highlightů – či spíše momentů, které jsem měl tu čest na letošním šampionátu prožít. Zároveň je třeba dodat, že práce na MS je sice skvělá a naplňující, avšak ty nejlepší zážitky vznikají spíše během volného času. Proto se většinou týkají věcí, které byste na takové akci možná ani nečekali.
- Sága s medem
Po cestě, která byla přerušena výborným obědem u Davidovy maminky, jsme nakonec dojeli do alpské vesničky Cerniat [sernia]. Ihned po příjezdu nastal první problém (čti zážitek). David chtěl pořádat tradiční uvítací sýrovou párty, na níž přivezl z Česka výběrový med.
Ten ale nemohl za boha v celé chatě najít. Asi po deseti minutách hledání a všeobecné paniky mě polil studený pot. Vzpomněl jsem si totiž na větu mého kolegy z budějovické redakce Vaška Plachty. Ten na jednom z německých odpočívadel pronesl s medem v ruce (o němž jsem tehdy netušil, jestli ho vrátil do auta): „Celou cestu mám něco pod nohama a teď jsem zjistil, že je to ten Davidovo med.“ Moje obavy ale naštěstí po pár minutách zahnal nálezce dotyčné sklenice, čímž zachránil sýrovou párty i celý zbytek večera.
- Slečna „Refresher“
Již první den na stadionu jsme potkali jednu slečnu (její jméno z důvodu GDPR nebudu uvádět), se kterou jsme nakonec neplánovaně strávili první týden na ubytování. Redaktorka Refresheru se totiž ve Fribourgu ubytovala na dost pochybném místě, kde netekla ani teplá voda a které provozoval ještě pochybnější člověk.
K celé situaci se nachomýtl David, který neváhal ani vteřinu a slečně nabídl, zda by nechtěla složit hlavu na volném gauči v obýváku našeho pronajatého příbytku. Slečna byla poměrně milá a stala se zajímavým zpestřením naší už tak dost divoké akce.
- Neúnavný dříč
Bořek Kopecký (alias Kopejda) je chlapec, který udivoval svou pilností a zápalem pro psaní onlajn přenosů z večerních zápasů. Kvůli své občas až podivné volbě v plánovači strávil většinu večerů ve společnosti Tomáše Suchánka právě na stadionu, čímž všem ostatním značně ulehčil práci. On sám si pak užil hokejové lahůdky, jako byl například zápas Itálie – Slovinsko.
Po příchodu na ubytování ale nikdy nezapomněl na teambuildingové aktivity. Vždy, když bylo třeba, neváhal vytasit svou domácí „Bořkovici“, jejíž síla by položila i nejednoho třineckého redaktora. Všechna čest a posílám pozdrav do Nového Jičína, Kopejdo!
- Hvězdy nad Alpami
Během jedné z teambuildingových aktivit jsme s Kubou Vaněčkem z třinecké redakce vyrazili za velmi krásné a jasné noci ven, abychom se podívali na hvězdy. Naskytla se nám nádherná podívaná, kterou si můžete prohlédnout i na přiložené fotografii. Z mého pohledu se jedná o jednoznačný důkaz, že ze šampionátu si člověk neodveze jen hokejové, potažmo pracovní zážitky.
- Když Švýcarsko pláče
Celý šampionát vyvrcholil finálovým zápasem v Curychu, na který jsme se všichni – i přes fakt, že český tým vypadl už ve čtvrtfinále – velmi těšili. Já osobně měl za úkol sbírat ohlasy, a hlavně na švýcarské straně se rozhodně nejednalo o příjemnou práci. Velký zmar a smutek nebyly výjimkou. Došlo i na slzy, což mě přivádí i k nadpisu tohoto odstavce.
Honorable mention (aneb co se nevešlo): Návštěva čokoládovny v Brocu, několik skvělých a náročných běhů v horách, návštěva FIFA muzea v Curychu, společné onlajn přenosy s Vaškem a další…
Celkově tedy svou první zkušenost hodnotím naprosto fantasticky. Nedokážu si představit lepší způsob, jak strávit víc než dva květnové týdny. Nakonec se sluší poděkovat. Díky všem, se kterými jsem měl tu čest, a především díky Davidovi za možnost se takové skvělé a zábavné akce účastnit.
Příští rok se mě sice šampionát netýká (i kdybych nominaci dostal), jelikož mě v květnu čekají poněkud důležitější povinnosti. Tak třeba za dva roky ve Francii. Díky
