Na hokej jsem poprvé zavítal v roce 2010. Litoměřice tehdy hrály v nedalekých Lovosicích a zrovna se jim podařilo postoupit do první ligy. Tehdy jsem si vůbec neuvědomoval, že se hokej stane pevnou součástí mého života. V roce 2019 jsem se přesunul z tribuny do redakce, kde s roční přestávkou působím již šestou sezonu.
O nominaci jsem se dozvěděl v létě minulého roku. Balil jsem si věci na dovolenou a najednou mi pípla zpráva od bývalého kolegy z redakce Víti Trubičky, že jsem nominovaný na zahraniční akci. Upřímně, zprvu jsem tomu úplně nevěřil. Když jsem se o několik dní později dozvěděl, že to bude Švédsko, měl jsem velkou radost.
Květen se pomalu blížil a nervozita lehce stoupala. Až nastal den odletu. Naposledy zkontrolovat doklady a poté už hodinová cesta na letiště. Jakožto spíše introvertní člověk jsem se všeho trošku děsil. Nejdříve jsme se setkali s Matějem, poté se k nám přidala Sabča s Markem a na závěr Štěpán s Danem. Let do Kodaně trval hodinu a poté nás čekala ještě hodinu a půl dlouhá cesta vlakem do Ängelholmu. Ubytováni jsme byli pět minut od nádraží, takže jsme rychle odložili zavazadla a zavítali do poslední večerky, která měla otevřeno. Štěpán navrhl, že si k večeři dáme jeho specialitu tzv. chlebáky.
Ve čtvrtek to všechno začalo a dopoledne jsme zavítali na české rozbruslení. Cestou zpět na byt jsme se zastavili v místním supermarketu a nakoupili věci na další dny. Na bytě už zbyl pouze čas na skvělý oběd v podání Štěpána a Sabči, kteří si pro nás připravili špízy s opečenými bramborami a už se zase vyráželo na zimák. Po příchodu do Catena Areny jsme si vyzvedli akreditace a hned vyrazili ke stánkům ve fanzoně, kde se nám podařilo vyhrát třeba Lidl ponožky.
První zápas turnaje obstaralo Švýcarsko s Finskem. Z press tribuny jsme se přesunuli do hlediště vylidněné haly. Oficiálně bylo hlášeno 447 diváků. Ráno jsem se dobrovolně přihlásil k rozhovoru s Aleksandrem Barkovem. Blížil se konec zápasu a nervozita lehce stoupala. Přece jen se jedná o hvězdu NHL. Po zápase jsme tedy s Markem zamířili ke kabinám a čekali. Od finského média manažera jsem dostal minutu, a nakonec z toho byly tři otázky. Trošku se mi třásla kolena, a i když s angličtinou nemám problém, několikrát jsem se zakoktal. Alex se však ukázal jako velký profesionál a bez problému mi na vše odpověděl.
Vznikl celkem pěkný článek pro hokej.cz. Večer se hrál zápas mezi domácím Švédskem a Českem. Nakonec z toho byla česká výhra 3:1. Zklamala mě však atmosféra. Až na občasné skandování Sverige se hrálo v podstatě v tichu. Po zápase jsme zamířili ke kabinám, kde jsme nabrali ohlasy českých hráčů a poté už následovala půlhodinová cesta na byt. Rychle všechno přepsat a spát.
Pátek byl pro nás volný den. Vydali jsme se vlakem do Helsingborgu, odkud jsme se trajektem přesunuli do Helsingøru. Obešli jsme hrad Kronborg a navštívili několik kostelů v centru města. Po návratu do Helsingborgu jsme si dali oběd v Max Burgers a po procházce městem zamířili vlakem zpět do Ängelholmu. Večeře byla opět v režii Sabči a Štěpána, kteří připravili fantastickou vepřovou panenku, kterou by ocenil snad i Zdeněk Pohlreich.
Nastala sobota a další dva zápasy Švédských hokejových her. Český tým hrál v pravé poledne proti Finsku a já si z tohoto zápasu napsal onlajn. Hrál se celkem pěkný hokej, ale spokojenější byli po konci Finové, kteří zvítězili 3:2. Část naší výpravy se rozhodla zůstat i na pozdější zápas Švédska se Švýcarskem. Domácí fanoušci opět projevovali nadšení hlavně v komerčních přestávkách. I když… Koho by nerozproudily takové hity jako Magic in the air nebo Cha cha cha. Cestou ze stadionu jsme ještě potkali několik společensky unavených švédských fanoušků, kterým chvílemi nestačil ani chodník. Po příchodu na byt padla volba na sledování fotbalového derby. Jakožto slávista jsem to sledoval s velkým očekáváním. Pár minut před koncem jsme se bavili o tom, že jsou fanoušci hned u hřiště a nedopadne to dobře, což se nakonec i stalo…
I poslední hrací den hrál český tým zápas v pravé poledne. Bitva se Švýcarskem však byla jednoznačná a utkání skončilo debaklem 1:6. U ohlasů byla znát pochmurná atmosféra umocněná ještě nervozitou před blížící se nominací. Dostal jsem na starost nabrat Jana Mandáta, který vstřelil první gól v národním týmu. Už při přepisování ohlasů se hala začala plnit. Ve čtyři se totiž hrálo severské derby mezi Švédskem a Finskem. Utkání sledovalo přes šest tisíc diváků a konečně atmosféra za něco stála. Domácí však utkání nezvládli a prohráli 1:5. Po návratu na byt jsme ještě zhlédli El Clásico a poté už byl čas na balení.
Poslední den jsme měli budík na 6:45. Zabalili jsme si poslední věci a vyrazili na vlak do Kodaně. Po hodině a půl jsme dorazili přímo na letiště a zamířili rovnou na bezpečnostní kontrolu. Všichni jsme prošli bez problému, až na Máru, který s sebou měl nějaké jídlo. Pracovník se moc netvářil, ale nakonec ho se vším pustil. Let do Prahy trval hodinu a po rozloučení na letišti se všichni vydali vstříc svým domovským městům.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem členům naší výpravy, jmenovitě veliteli Štěpánovi, Sabče, Matějovi, Márovi a Danovi. Řekl bych, že jsme vytvořili skvělou partu. Za nominaci bych rád poděkoval firmě eSports, která do mě vložila důvěru, kterou jsem snad splatil.
