Kdyby mi někdo před dvěma lety řekl, že tento blog budu někdy psát, určitě bych mu nevěřil. Z obyčejného hokejového fanouška se stal během jediného roku redaktor hokejového Havířova a na eSports srazu také Nováček roku. Tou úplně největší odměnou však byla nominace na Mistrovství světa U18, které se konalo na přelomu dubna a května v Bratislavě a Trenčíně.
S tím, jak se konec dubna blížil, se nervozita, očekávání, ale především natěšení jen stupňovaly. Den D nastal 22. dubna, kdy jsem ráno nastoupil do vlaku a už to nešlo vzít zpátky. Za pár hodin jsem stál na hlavním nádraží v Bratislavě a o několik desítek minut později před akreditačním centrem. Až s akreditací na krku mi to došlo. Je to tak, opravdu to není sen. Zamířil jsem hned do tiskáče a u něj bych se na chvíli zastavil.
Každá cesta mezi hlavní halou a tiskáčem vedla přes tréninkovou halu, ve které se teplota pohybovala mezi 3 až 7 °C a člověk tak důkladně vážil každou cestu, aby neumrzl. V samotném tiskáči to nebylo o mnoho lepší. Obrovskou curlingovou halu, která tomuto účelu sloužila, se nám bohužel ani za celý týden nepodařilo v šesti lidech vydýchat. Každodenní teplé jídlo tak přišlo v polárních podmínkách velmi vhod.
Když už jsme u toho jídla, naším nejčastějším a vlastně jediným pokrmem (kromě mražené pizzy) se staly těstoviny s červenou omáčkou. Jakožto kuchař výpravy (tato pozice mi nebyla odebrána za celou dobu mistrovství, což považuji za velký úspěch) jsem se v jejich přípravě během dvou týdnů řádně zdokonalil a také na dlouho dopředu přejedl.
Jelikož jsme v průměru viděli asi jen dva hokeje denně, na večerním sportovním menu se pravidelně k těstovinám servírovaly také finálové zápasy českých hokejových lig. Zatímco vítězství Pardubic v extralize náladu ve výpravě příliš nezlepšilo, triumf a postup Havířova v o poznání napínavějším finále 2. ligy minimálně tu mou velmi pozvedl. A navíc to s úspěchy neměl být konec.
Divoký turnaj plný nečekaných selhání favoritů ve svém závěru směřoval k nesmírně očekávanému federálnímu derby ve finále. Za stavu 3:1 pro Česko v semifinále k němu bylo opravdu blízko, ale vysněný souboj se nakonec po obratu Švédů, kteří ovládli celý turnaj, nekonal. Poslední hrací den si však český tým spravil chuť v zápase o bronz a s medailemi na krku byly všechny neúspěchy rázem zapomenuty. Doufejme a věřme, že naše hokejové naděje čeká zářná budoucnost.
Turnaj sice končil už v sobotu, ale mě osobně zápasový tep vydržel ještě dalších několik dní. Ani ne čtyřiadvacet hodin po nedělním návratu do Ostravy mě čekaly maturitní didakťáky. K postupu Havířova a bronzu nároďáku se do třetice všeho dobrého přidal i úspěch na studijním poli. Těchto sedm dní tak bude rozhodně patřit k nejpestřejším i nejšťastnějším týdnům roku 2026.
Na závěr bych chtěl nejprve poděkovat Davidovi a celé firmě eSports za jedinečnou zkušenost a možnost zažít celý hokejový turnaj z pozice redaktora. Velký dík patří také celé výpravě, se kterou jsem prožil nezapomenutelné dva týdny.
