Pro lidi s vášní pro hokej

Být součástí mistrovství světa? Pro mě obrovská zodpovědnost a motivace

Autor: Marek Votke • 17.06.2014 • Kategorie: MS inline hokej 2014 - Pardubice

První zmínka o tom, že bych mohl reprezentovat eSports na mistrovství světa v inline hokeji mi na e-mailu přistála poslední den roku 2013. Byl jsem potěšený, ale nijak zvlášť jsem to neprožíval, protože jsem věděl, že mistrovství se bude konat toho času až za půl roku.

Čas ale plynul a začalo se blížit datum, kdy měla být oznámena konečná nominace redaktorů pro tuto akci. Moje účast na ní byla potvrzena zhruba na konci března. Měl jsem z toho obrovskou radost, vždycky jsem chtěl být součástí něčeho velkého a to se mi díky letošnímu mistrovství světa vyplnilo.

Byl jsem nadšený, že zrovna já budu redaktorem na této akci a dlouho dopředu jsem se na to v hlavě připravoval. Zpočátku v klidu a převážně jsem se pouze těšil, ale pár dní před vypuknutím onoho velikého týdne jsem začal být doopravdy nervózní. Pomohlo mi, že prostřední pardubické ČEZ Areny dobře znám, ale měl jsem strach, abych byl schopný ustát tlak, který je na takových turnajích všudypřítomný a abych odvedl maximum toho, co se po mně chce.

Jelikož jsem z Pardubic, nebyl jsem ubytovaný s ostatními na hotelu, tudíž pro mě mělo začít mistrovství až nedělním příchodem na zimní stadion. Kluci ale vyhlásili, že alespoň část z nich bude v Pardubicích už v sobotu, vyzvednou akreditace a v rámci teambuildingu se v podvečer přesunou do nějaké hospůdky. Řekl jsem si, že je to skvělá možnost, jak získat náskok před prvním pracovním dnem, co se týče poznávání se a vyrazil jsem s nimi.

Jako místní jsem byl pověřen důležitým úkolem – zajistit rezervaci v podniku, kde jsme sobotní večer strávili. Odpoledne jsem na posledním tréninku české reprezentace udělal první rozhovor s trenérem Petrem Hemským a mohlo se vyrazit. Sešla se parta lidí a už po cestě na místo určení jsem věděl, že vše bude bez nejmenších problémů. Všichni jsme byli zhruba stejného věku, takže komunikace byla bezproblémová a já se těšil na celý týden ještě o to víc.

V sobotu večer jsme si nastínili, co bude naší hlavní náplní na šampionátu, šéfredaktor nám rozdělil práci pro úvodní den a nic tak nebránilo zahájení mistrovství. První den byl možná trochu nervózní, nikdo z nás ještě pořádně nevěděl, „kam dřív skočit,“ ale věřím, že jsme se s tím popasovali na výbornou. První večer jsem byl pořádně unavený, ale zato jsem se utvrdil v jedné věci – je to práce, které se chci ve svém životě věnovat. Je to práce, která mě naplňuje.

V pondělí jsem už na pardubický zimák přicházel naprosto v klidu a hrdě na krku se svou akreditací. Věděl jsem, co se po mně bude chtít a byl jsem připravený makat na 120 %, ostatně jako každý den. Vždycky, když jsem byl unavený, v hlavě jsem si řekl, že nesmím „brečet,“ protože jsem dostal to, co jsem chtěl, a je jen na mně, jestli si otevřu, nebo zavřu dveře pro další takové turnaje.

Hodně nám všem pomáhalo, že jsme prakticky od první chvíle táhli za jeden provaz, pomáhali jsme si, ale hlavně jsme si práci zpříjemňovali různými vtípky a snad na každé situaci jsme našli něco, co nás provázelo celým turnajem. Takové věci se nabalovaly a pracovalo se jedna báseň.

Několik večerů jsme zašli vyčistit hlavu a zaplnit žaludky do Zelené Žáby, která se stala, řekněme naší základnou, a za všudypřítomných vtipných situací i vážných rozhovorů jsme načerpali dostatek síly pro další dny. Vytvořili jsme silný tým, každý z nás nechal na zimním stadionu kus ze sebe a turnajem jsme prošli zdárně až do konce.

Když jsme se poslední den, nebo spíše noc, loučili, bylo mi možná i trochu smutno. Mně osobně totiž mistrovství světa dalo hodně. Nejen, že jsem poznal nové kamarády, se kterými se doufám budu potkávat i nadále, ale také jsem se spoustě věcí přiučil. Každý z redaktorů má jiný systém práce, tu a tam jsem něco okoukal a támhle jsem zase zjistil, co dělám špatně a co je potřeba zlepšit pro to, abych se stal ještě lepším redaktorem, než jsem teď. Doufám, že jsem se lidem, kteří mě nominovali, odvděčil dobrým výkonem, že jsem se ukázal v dobrém světle a že mě třeba zase někdy posunou dopředu další takovou nominací, jako byla tahle. Díky za ní.

Marek Votke


Email autora: mara.votke@gmail.com | Zobraz všechny články autora Marek Votke

1 komentář »

  1. Máro, myslím že udělali s tvojí nominací dobrý krok… fakt se tvoje díla dobře četly…

Napište váš názor