Když jsem jako hokejový mladík, hrával své zápasy v pardubické ČEZ aréně, nikdy jsem si nepředstavoval, že bych se mohl podívat do zákulisí a být dokonce její důležitou součástí, jakou jsem byl nyní. Momentálně to ovšem bylo naprosto něco jiného, než kdysi předtím. Netrvalo to jen jedno odpoledne, ale jeden týden. Když jsem viděl, že figuruji v nominaci na tuto akci, řekl jsem si, že nesmím zklamat ty, co mi věřili a hlavně sebe samotného. Můj původ u eSporťáckého křesla totiž nebyl vůbec nijak jasný. Jen úplná náhoda mě dostala do pozice redaktora. Můj kariérní vzestup je tak velmi strmý, jako tomu bylo například letos u Ondřeje Vitáska.