Mistroství světa v inline hokeji v Pardubicích je za námi a já ho stále nemohu vymazat ze své mysli, ostatně to by byl ale velký hřích! Když jsem se dozvěděl o své nominaci po boku novinářské legendy a mého kolegy z Hradce Králové Martina Voltra, nebo držitele zlatého Gregora za objev roku Daniela Horažďovského, srdce mi zaplesalo radostí. Pocity byly srovnatelné, jako když jsem v 16 letech poprvé obdržel pozvánku do hokejbalového reprezentačního mužstva hráčů do 16 let na světový šampionát na Slovensku.

První zmínka o tom, že bych mohl reprezentovat eSports na mistrovství světa v inline hokeji mi na e-mailu přistála poslední den roku 2013. Byl jsem potěšený, ale nijak zvlášť jsem to neprožíval, protože jsem věděl, že mistrovství se bude konat toho času až za půl roku.

„Dobré ráno, jednou do Pardubic, prosím,“ žádám ještě poněkud ospale paní u nádražní přepážky o vlakovou jízdenku. „Zpáteční?“ ptá se mě. „Nene, jen tam, díky…“ dodám rychle a musím se pousmát. Vždyť na východě Čech strávím celý týden. Týden účasti na Mistrovství světa v inline hokeji 2014! Ovšem pozor, ne jako řadový divák (musím přerušit mé myšlenky, jak stojím s kolou a popcornem v davu fanoušků) – byl jsem povolán, abych jako člen redaktorského týmu eSports.cz informoval o průběhu turnaje veřejnost. A to je zodpovědná práce. Jelikož jsem stál s kufrem a batohem před podobným úkolem vůbec poprvé, vířila ve mně změť nejrůznějších nováčkovských pocitů a otázek, na které jsem zatím neznal odpověď. Jaké to tedy v Pardubicích bylo? Můj pohled nabízím níže…

Když jsem jako hokejový mladík, hrával své zápasy v pardubické ČEZ aréně, nikdy jsem si nepředstavoval, že bych se mohl podívat do zákulisí a být dokonce její důležitou součástí, jakou jsem byl nyní. Momentálně to ovšem bylo naprosto něco jiného, než kdysi předtím. Netrvalo to jen jedno odpoledne, ale jeden týden. Když jsem viděl, že figuruji v nominaci na tuto akci, řekl jsem si, že nesmím zklamat ty, co mi věřili a hlavně sebe samotného. Můj původ u eSporťáckého křesla totiž nebyl vůbec nijak jasný. Jen úplná náhoda mě dostala do pozice redaktora. Můj kariérní vzestup je tak velmi strmý, jako tomu bylo například letos u Ondřeje Vitáska.

Návrat na místo činu přišel o něco později. Popravdě bych čekal, že se po finálové sérii Pardubice – Kometa Brno dostanu na východ Čech do ČEZ Arény dříve. Ale až dva roky po neúspěchu s  „Perníkáři“ znovu vstupuji zpátky do haly, která do mě kdysi vlila tolik emocí právě při klání dvou republikových velikánů. Není pochyb, stadion byl menší. Stejně jako se mi opticky zmenšují i jiné hokejové svatostánky, které jsem už někdy navštívil. Ve skutečnosti ale menší rozhodně nebyl. Situace nabrala na zcela jiném směru, než na jaře roku 2012. Možnost zavítat na mistrovství světa v  inline hokeji do Pardubic pro mě už před příjezdem byla ohromná!