Když člověk přijede do cizí země, je rázem daleko otevřenější věcem, ke kterým by se ve své domovině jen těžko odhodlával. Čím je člověk starší, tím má obvykle raději nohy v teple a je nerad vytrhován ze svého klidu. Já jsem ještě mladý, ale vidím to i na svém okolí, řada starců je na papíře

Mistrovství světa juniorů je za námi. Viděli jsme nádherný turnaj, který zcela po zásluze ovládli domácí hokejisté. Naši reprezentanti nepřekročili svůj stín – skončili šestí. Juniorský šampionát přinesl spoustu silných zážitků, ten největší nám ale připravila Air Canada na cestě zpátky.

Ke konci našeho pobytu v Kanadě nastal čas probrat se řadou fotek, které jsme nashromáždili. V záplavě každodenní práce na nějaké výlety čas nezbyl, přesto se několik povedených snímků povedlo pořídit. Vhodnout příležitostí k focení byly například túry do hotelu slovenské výpravy za patnáctistupňového mrazu a kamerou či stativem pod paží.

Sedím v tiskovém středisku zhruba čtvrt hodiny po skončení něčeho, na co se těžko hledají slova. Ve zprávách si možná poslechnete informaci o tom, že Kanada porazila v semifinále mistrovství světa juniorů Rusko 6:5 po samostatných nájezdech a že to byl skvělý zápas. Jenže to nestačí. Člověk totiž jen zíral, co viděl na ledové ploše.

Silvestra jsme u nás doma nikdy moc neprožívali. Přece jen společensky znemožnit má člověk možnost 365 dní v roce a nemusí si k tomu zrovna vybírat chvíli, kdy podobný cíl má značná část planety. Že tedy příchod nového roku oslavím prací mi nijak zvlášť nevadilo. Kanadský způsob oslav se

Fanoušci ze zámoří nepodporují týmy, při hokeji baští popcorn, hot dogy a nalévají se colou. Alespoň toto tvrdí část české hokejové veřejnosti, která si myslí, že Kanaďané nefandí svému týmu a že jim je vlastně jedno, jak zápas dopadne. Po zhlédnutí posledního zápasu skupiny A Kanada – USA musím jednoznačně konstatovat: to vůbec není pravda.

Spoustu zajímavých chvil nám připravil týden života na jiném kontinentu. Nechce se mi o všem rozepisovat, a tak jsem připravil následující soupis toho, co mě napadlo ze zajímavostí, které jsme tu prožili a na co všechno jsme tady narazili. A není toho málo.

Na jaře při mistrovství světa v Quebeku mně mnozí vyčítali, že permanentně zdržuji. Při oblékání jsem poslední, při obouvání jsem poslední, při nastupování do auta jsem poslední. Pořád se prý čekalo na Davida Schlegela. Cítil jsem hořkost a nespravedlnost. Přijel jsem totiž do Kanady odpočívat a ne vstávat v osm a štvát se „ze zážitku

Pokaždé před hokejovou akcí v cizině řešíme, jakým způsobem budeme bydlet. Předem vylučujeme oficiální hotely. Jsou drahé a navíc tam nic není zadarmo. Ze zkušeností, které jsem nabyl při cestách se Slavií po Lize mistrů dobře vím, že snídaně v dobrém hotelu stojí víc než je průměrná cena veškeré potravy člověka na celý den včetně

Nikdy mi nebylo sympatické, jak ze sebe dělala Kanada středobod hokejového světa. Když vyhrál světový šampionát někdo jiný, byli Kanaďané pokaždé přesvědčeni, že se stal nějaký omyl a tahle nabubřelost mě byla protivná. Po příjezdu do Ottawy však musím konstatovat, že hokej v Kanadě je opravdu někde jinde než ve zbytku světa. Mistrovství světa juniorů