Pro lidi s vášní pro hokej

Mistrovství světa v nízkonákladovém bydlení

Autor: Tadeáš Drahorád • 29.04.2009 • Kategorie: MS 2009 Švýcarsko

Jedna z mnoha věcí, které se člověk při výletech do zahraničí s Davidem naučí, je poznatek, že na všech místech na světě se dá bydlet téměř zadarmo, aniž byste se ráno probudili s rozřezanými prázdnými kapsami, jak se to jednou stalo mně v pražském metru.

Před každým mistrovstvím je jedinou otázkou, jak bude náš přechodný domov vypadat. To, že bude levný, je jisté dopředu. Novou zkušenost zažíváme právě teď ve Švýcarsku, kde se jinak platí snad i za vzduch.

Pro mě premiérově tentokrát s Ádou, Sukim a Rojem bydlíme v eko kempu v maringotce (ostatní tomu tedy říkají karavan). Ta má ve svých útrobách tři postele, které jsou dlouhé zhruba metr a půl, široké asi půl metru. Čtvrtý z nás spí na matracích na zemi. Žádná sláva, ale večer se vždycky něčeho dobrého napijeme a spí se krásně.

A poněvadž máme maringotku zajištěnou pouze do půlky pobytu, neboť pak je obsazena německými turisty, musíme hledat další prostory, kde se vyspat a přežít. Po dnešku se zdá, že jsme ho našli. Můj návrh, abychom spali ve chlívku na slámě, kde by nás svým dechem hřál oslík, poník a koník (kteří jsou samozřejmě součástí eko kempu a návštěvníci je smí zdarma pozorovat), byl zavrhnut, ale objevila se další posibilita.

Součástí areálu je i jakási maštal (rozuměj společenská místnost), kde se i přes noc topí a kde se nezamyká. Sice budeme muset vstávat brzo ráno, aby nás paní vrátná neviděla a nevyhodila, ale to se nějak zmákne. Ostatně jako vždycky. Bydlet levně se totiž vyplatí, protože pak vám zbudou penízky i na věci, které si užijete. Když totiž spíte, nevnímáte kde zrovna jste.

Prachové Rusko

Ostatně pokud se dobře pamatuji, nepříliš kvalitní spánek (špatný je moc silné slovo) jsme zažili snad jen v Rusku na MS 2007, kde jsme byli hosty bratrské dvojice Saša & Ilja v moskevském paneláku. Bratři na školách v přírodě asi ceny za nejlépe uklizený pokoj nevyhrávali, protože vrstva prachu na jejich skříních byla vysoká asi centimetr. Jak dlouho se tam neuklízelo je těžké odhadnout, neboť ani jeden z bratrů nebyl schopen přesně určit, kdy se hadice od starého vysavače utrhla. Možná si toho ani nevšimli…

Nejvíce trpěl nocležník, jenž spal na zemi. Tam byla koncentrace prachu pochopitelně největší. Často jsme se probouzeli vykašlávajíc chuchvalce suché hmoty, často jsme do kapesníčku vedle prachových nudliček smrkali i krvičku.

Přesto to bylo fajn a vzpomínáme na to dodnes. Za pobyt ve skanzenu, kde byla nejmodernějším předmětem lednička z roku 1973, jsme chudým ruským majitelům zaplatili, jako obvykle, pár korun.

Tadeáš Drahorád

Je od roku 1996 hokejovým nadšencem. Zúčastnil se posledních pěti mistrovství světa na starém kontinentu a za své písemné tlachání o tomto báječném sportu dostává i peníze, jejichž značnou část své zálibě zpět vrací, nebot je sběratelem hokejových artefaktů, především pak hraných dresů. Dříve býval vynikajícím florbalistou.
Email autora: tadra@centrum.cz | Zobraz všechny články autora Tadeáš Drahorád

Napište váš názor