O bydlení ve Švýcarsku už toho bylo na tomto blogu napsáno dost, navíc se podmínky o něco málo zlepšily, takže jsem si vybral pro můj příspěvek jiné téma. Na mistrovství jsem kvůli studijním povinnostem dorazil s několikadenním zpožděním a dá se říct, že když člověk sedí doma u televize, dostává se mu poměrně velkého komfortu. Televize samozřejmě nenabízí všechny zápasy, ale přehled od ní má člověk lepší. Co k vám ale přes obrazovku nedorazí je atmosféra, a to jak na stadionech, tak mimo něj a zákulisí, které člověk může zažít jen přímo na místě dění. Někteří diváci, kteří jezdí na šampionáty pravidelně, sice říkají, že to není zas až tak vydařené mistrovství, pro mě je to ale zážitek velmi silný.
Už právě z televize mě zaujal maskot Cooly, který dokáže rozproudit diváky snad všech věkových skupin. Jeho taneční kreace sice občas působí hodně zvláštně a vypadá to, že u nich čas od času i poruší základní fyzikální zákony, nicméně atmosféru v hale dokáže tahle „švýcarská kráva“ udělat velmi dobrou.
I když jsem ve Švýcarsku především kvůli hokeji, dostal jsem se i na dva zápasy nejvyšší fotbalové soutěže. Už když jsem přijížděl do Curychu a zhlédl z vlaku jedoucího do Klotenu osvětlení známého Letzigrundu (stadion na kterém se hrálo loňské ME ve fotbale a kde se každoročně koná jeden z dílů altetické Golden League), měl jsem rozmyšleno, že se k tomuto sportovnímu stánku ve volném čase vypravím. Tadeáš měl ale ještě lepší nápad, zjistil, kdy se bude v Curychu hrát nejbližší ligový zápas, a pak už bylo jasno…
Stačilo pouze napsat na tiskové oddělní curyšských kobylek, požádat o akreditace pro novináře a počkat na odpověď. Ta byla blesková a navíc s kladným výsledkem, takže plán na sobotní odpoledne byl jasný – zápas Grasshoppers Zürich vs. AC Bellinzona. Šlo o moje druhé utkání švýcarské nejvyšší soutěže, které jsem zhlédl živě. V sezóně 2002/2003 jsem měl totiž tu čest navštívit utkání tehdy prvoligových mančaftů FC St.Gallen vs. FC Wil. V paměti mi zůstal výsledek 4:1, poměrně ofensivně laděná hra a především vyprodaný gallenský stánek, na kterém vládla po celých devadesát minut velmi dobrá atmosféra.
To, že ve švýcarské lize padá hodně branek, se potvrdilo i v sobotu na Letzigrundu, když domácí po bídném výkonu podlehli Bellinzoně 1:3. Z utkání jsem si však odnesla dvě zklamání. Jedno bylo způsobeno slabou diváckou návštěvou, přeci jen něco málo přes tři tisícovky fandů se na velkém stadionu s atletickou dráhou ztratí jako nic, a druhé tím, že se na hřišti neobjevil ex-sparťanský útočník Mauro Lustrinelli, který v současné době kope právě za Bellinzonu.
I když utkání samo o sobě moc kvalitní nebylo, neváhali jsme a absolvovali návštěvu ještě úterní dohrávky v Bernu. Domácí Young Boys v ní přivítali poslední Vaduz a i zde se hrálo hodně ofenzivně, bohužel celý zápas prakticky jen na jednu branku. Hosté po první hodně zvláštní vlastní brance odpadli a nakonec se skóre zastavilo na výsledku 6:0. Vypadá to, že si od švýcarské ligy zase na pár let odpočinu a vrátím se k české nejvyšší soutěži…
Návštěvu curyšského svatostánku zpříjemnila i společnost herců z místní společnosti zabývající se pornoprůmyslem.