Pro lidi s vášní pro hokej

Jak jsem pocítil dámskou „vůni“ aneb I ženy hrají hokej.

Autor: Lukáš Caha • 31.07.2010 • Kategorie: MS Beroun FIRS in-line hokej 2010

Každý je zná  vyfintěné a navoněné, ale hrát hokej je viděl málokdo. Přece by se k tomu ženy nesnížily, neoblékly si „smradlavé“ hadry a nešly se rvát na ledovou plochu, ovšem je tomu tak.

Před začátkem in-linového mistrovství světa v Berouně jsem se sám sebe ptal, jestli ženská kabina zapáchá potem po zápase stejně jako ta mužská. Teď už si na tuto otázku dokážu odpovědět a netrvalo mi dlouho, než jsem na to v průběhu šampionátu přišel.

První dny jsem ještě nějaké tělesné pachy nepociťoval, neboť jsem se s hráčkami nedostával příliš do styku, ale třetí den to přišlo. Mezi střídačkami jsem v pondělí strávil s fotoaparátem celé dva zápasy v kuse a po celou dobu se ke mně linul pach propocených dresů a rukavic. Místy jsem už myslel, že to nevydržím a uteču fotit na druhou stranu, ale přece jen jsem si tam těch sto padesát minut s myšlenkami úplně jinde odstál a udělal několik vydařených snímků.

Jsem opravdu zvyklý  na cokoliv, neboť jsem dlouhých devět let hokej sám hrával, ovšem na zápach v kabině jsem si už po té době zvyknul a nějak mu nevěnoval pozornost. To, co jsem cítil na střídačce v Berouně, mně doslova bralo dech, protože na zápach v ženské přítomnosti jsem nebyl připravený.

Tím samozřejmě nechci kritizovat a ani urážet ženy, neboť při třicetistupňových vedrech a čtyřiceti minutách v zápalu boje by každý „voněl“ stejně. Ukázalo mi to však nový pohled na ženu, protože jak jsem již psal, v mé přítomnosti doposud sálala z něžného pohlaví vůně, a když už se místy objevil pach potu, hned jej dívka zamaskovala vždy připraveným deodorantem.

Po zápasech jsem chodil i na ohlasy ke kabinám a také tam můj nos procházel pořádnou zkouškou ohněm. Našly se však některé výjimky a dívky chodily na rozhovory vysprchované. Kdybych to měl zhodnotit podle národností, tak nejhůře na tom byly s potem Číňanky a nejlépe Češky s Kanaďankami.

Ještě mám jednu takovou malou příhodu z pozápasových ohlasů. Když se kolega chtěl s jednou hráčkou Číny vyfotit, přitiskla si jej hokejistka k sobě tak, že ještě půl hodiny od této události, mi Honza ukazoval obtisknutý mokrý flek na rukávu svého trička.

Nyní už  budu připravený na všechno, a když uvidím v podpaží propocené dámské tričko, řeknu si: „Může být hůř.“

Lukáš Caha


Email autora: CaLukas@centrum.cz | Zobraz všechny články autora Lukáš Caha

Napište váš názor