Pro lidi s vášní pro hokej

Ženský hokej nuda? Kdepak, MS žen U18 bylo výborné!

Autor: Filip Bazala • 24.02.2012 • Kategorie: MS žen U18 2012, Zlín a Přerov

Byl začátek prosince, chvíli po půlnoci, když mi najednou problikla na Facebooku zpráva od Michala Slavíka. „Filipe, rád bych tě jménem eSports pozval na MS žen U18 ve Zlíně – Přerově.“ Už jsem trochu podřimoval, ale tato zpráva mi okamžitě vlila čerstvou krev do žil. Dny utekly jako voda a 31. prosince v 11 hodin jsem stál před PSG arénou. Zbytek týmu došel později. Všechny esporťáky jsem blíže poznal teprve ten den. Lukáš Peroutka – sympaťák, správný kluk a dobrý lídr. Derek – Kanaďan, jak má být a také bezva chlapík. Pavel Hrdina s Luckou Štěrbovou – tož Sparťani, nic pro mě :)), kdepak, moc sympatická dvojice s velkým charizma, byli prima. Měl jsem trochu obavy, abychom si sedli, ale když máte všichni společný zájem (v tomto případě lásku k hokeji – pozn.) je vše hned snadnější a komunikace netápe.

Na překvapení všech se už po prvních dvou odehraných utkáních otevřela hodně vřelá diskuse
ohledně pořádacích měst. My samotní jsme se tím příliš nezabývali, jelikož jsme měli svých starostí
dost. Dva zápasy za den a na to pět lidí. Může se to zdát v pohodě, ale pravdou je, že neměli jsme
moc čas na zábavu. Já osobně dopisoval rozhovory i po půlnoci. Nejlepší to bylo na Silvestr. Musel
jsem odjet dříve, abych se dostal domů za nejbližšími a hodina strávená ve Vsetíně na vlakovém
nádraží byla jedna z nejdelších. Zima až praští a já venku na lavičce přepisoval rozhovor. Zvládl jsem
to a po náročné oslavě nového roku jsem opět zamířil do středu dění.

Byl to jeden z těch nejnáročnějších dnů. Nebylo mi nejlépe a sedět v té zimě na stadionu a snažit se
soustředit na zápas nebylo lehké. Všichni jsme to zvládli a v jedenáct večer zamířili do víru města,
které nám kupodivu moc nenabídlo ohledně gastronomie. Až na hotel Garni, kde nás přijali do asijské
restaurace s tím, že nám uvaří. Nebylo tam přímo narváno, ale samý cizinec. Donesli nám lístky a to
bylo vše. Lucka ztratila trpělivost po dvaceti minutách jako první a my ji následovali. Odcházel jsem
hladový, podrážděný, mezi zuby drtíc hanlivá slova směrem k obsluze. Nakonec jsem na recepci
zahlédl brambůrky za dvacku, kterými jsme všichni vzali za vděk.

Lucka s Pavlem se odebrali na hotel Moskva a já Derek a Lukáš na ubytovnu Pozimos, která byla
solidní, ale ten smrádek z pokojového záchodu zrovna vábný nebyl, ale i tak to působilo příjemně.
Abych to vysvětlil, četl jsem už nějaké blogy, které narážely na kvalitu ubytování, a v tomto srovnání
bylo velmi příjemně :)). Po dni volna vystřídal Lukáše Michal Slavík, kterého už jsem zaregistroval
na srazu, ale blíže jsem ho poznal až tady a jsem za to rád. Michal, to už je skutečný profík a jeho
autoritativní schopnosti byly na vysoké úrovni. I David, který přijel s ním, si toho všiml. Zajímavé, že
až nyní, což podivilo i samotného Michala :)). Po denní kontrole ve Zlíně se vydal Áda i do Přerova,
kde se mu také velmi líbilo a při návratu do Zlína si až stěžoval, jak vše dobře bez něj funguje.

Trochu jsem měl afekt z toho, jak na stránkách neustále visely hlavně rozhovory s všelijakými
papaláši, kteří si chtěli udělat jméno, když zjistili, jaký je zájem o MS. Zápasy mi přišly trochu vedlejší
a to se mi nelíbilo. Jenže s tím se nedá nic dělat. Také mě trochu zklamal kouč pan Výtisk, který mimo
vyhraný zápas s Ruskem a posledního utkání s Finskem nechodil na rozhovory. Jinak vše ohledně MS
myslím, že proběhlo velmi dobře a jako pořadatelská země jsme se ukázali v tom nejlepším světle.
Až na tu zlínskou „garáž“, která byla pro MS trochu nedůstojná. Ať na svazu klidně říkají, že vycházeli
ze statistik z ostatních turnajů, ale kohokoliv jsem se ptal, tak nad tím kroutil hlavou. Dokonce i moje
máma, která toho o hokeji ví, jako já o raketovém inženýrství. Mimo to se turnaj vydařil.

Atmosféra uvnitř redakčního týmu byla výborná. I když bylo práce dost, tak jsem se bavil. Bylo velmi
příjemné zažít něco odlišného od práce v klubu. Navíc, když jsme obědvali nebo večeřeli, byla vždy
velmi dobrá atmosféra, kterou veselými historkami podporovali David s Markem Chlupatým. Také

naše velmi nenápadné braní jinak prodejných programů mistrovství a různých team guidů bylo místy
velmi komické. „To musíte brát, když je někde vidíte. Je to kdo z koho! Buď je budeme mít my, nebo
je vezme někdo jiný,“ motivoval nás David :)). Nakonec jsme jich přes dvacet s Michalem nasbírali +
nějaká cédéčka. Turnaj nakonec vyhrály Kanaďanky, ale pro mě jsou vítězem Američanky, které dle
mě byly ještě o kus lepší, ale ve finále jim to nevyšlo. Inu, takový je sport.

Turnaj hodnotím velmi kladně. Nasbíral jsem nové velmi cenné zkušenosti a mé díky patří Davidovi
s Michalem, že mě vzali. Žádné problémy jsme neměli a myslím, že jsme vše velmi dobře zvládli. Byly
to hezké dny a doufám, že brzy zase něco podobného zažiji. Zároveň jsem v sobě našel další velké
mezery, které se budu snažit zacelit a být zase lepším. Děkuji všem esporťákům co se zúčastnili za
výbornou spolupráci, dobrou partu a zážitky, kterých je dost. Vždy rád na to budu vzpomínat.

Filip Bazala


Email autora: bazala-filip@email.cz | Zobraz všechny články autora Filip Bazala

Napište váš názor