Pro lidi s vášní pro hokej

Moje turnajová premiéra aneb MS žen v Přerově

Autor: Radim Nemela • 06.05.2014 • Kategorie: MS žen Přerov 2014

Bylo 21.března, když se mi dostalo nabídky zúčastnit se jako redaktor Mistrovství světa žen divize I.A v Přerově. Nabídku jsem samozřejmě s radostí přijal a byl jsem plný očekávání, ale trochu i obav. Být v šestnácti letech součástí redakčního týmu na Mistrovství světa pro mě byla celkem výzva, na druhou stranu jsem měl trochu strach, abych nevyhořel. Koneckonců u esports jsem tou dobou pracoval asi čtyři měsíce a ženský hokej jsem do té doby snad neviděl ani v televizi.

Každopádně 6.dubna dopoledne jsem vyrazil k nedalekému přerovskému zimáku, kde pro mě přišel Ondra Kubát a potkal jsem se zbytkem redakčního týmu. Nikoho z nich jsem přirozeně neznal, když jsem ještě na žádné akci esports doteď nebyl, ale brzo se ukázalo, že jde o skupinu lidí, se kterou je radost pracovat.

První den jsem si musel na všechno zvykat. Nejvíc teda na rychlost s jakou takový web mistrovství má fungovat, ale povedlo se mi s tím srovnat celkem rychle. Korunu dlouhému prvnímu dni nasadil večerní zápas Rakušanek s Dánkami, během kterého už všichni toužili jít na hotel, ale ve třetí třetině padlo šest gólů a zápas se prodlužoval, z čehož měl obzvlášť velikou radost Tomáš Hála u anglického onlajnu. :)

Druhý den čekal křest ohněm v podobě anglického onlajnu mě. Šlo o zápas Norek s Dánkami, já s onlajny nikdy nepracoval ani v české verzi a najednou je před sebou mám v anglickém jazyce. Hráčky Norska mi to moc neusnadnili a jejich tři slepené góly v první třetině, kdy jsem byl u svého notebooku už celkem zoufalý jim jen tak nezapomenu. Každopádně od druhé třetiny jsem si s onlajny v angličtině už začal rozumět a nakonec se z toho stala vlastně moje nejoblíbenější činnost, co se týče novinářské práce, na turnaji.

Třetí den turnaje byl volný den, který jsem se rozhodl strávit doma, jelikož Prostějov od Přerova nijak moc vzdálen není. A abych poukázal na výhodu používání budíku, či přenocování v místě konání akce popíšu svůj návrat do Přerova. Ve středu jsem se probudil a na hodinách svítil čas 11:08 a já se zděsil. Můj autobus odjíždí 11:30 a na nádraží to je pěšky půl hodiny i bez batohu, notebooku a spíš během než chůzí. Nezbývá mi nic jiného než tedy jet vlakem, v tomto ohledu je mi jízdní řád celkem nakloněn, co se týče dopravy jak na prostějovské nádraží, tak i do samotného Přerova. Nasedl jsem tedy na MHD směr Hlavní nádraží, jenže sotva se autobus rozjel, polil mne ledový pot. Nechal jsem doma akreditaci. Na první zastávce tedy vystupuji a běžím rychle domů. Beru akreditaci a se štěstím stíhám hned další autobus na nádraží, kde si kupuji lístek na vlak, který, k mému zděšení, má mít pětiminutové zpoždění. V Olomouci jsem měl mít za normálních podmínek na přestup minut šest, takže i méně zdatný matematik dokáže spočítat, že mi na přestup zbývá něco kolem minuty. V Olomouci jsem si tedy opět potrénoval běh přes překážky a do schodů haly, abych zjistil, odkud že to spoj do Přerova jede a následně jsem možná zlomil světový rekord v nádražním sprintu, když jsem z haly na nástupiště utíkal. Na zimák se mi nakonec povedlo dorazit v polovině první třetiny s obrovskou úlevou.

Od tohoto bodu ovšem turnaj proběhl v naprosté pohodě a já si jej už jen užíval. Ženský hokej, který jsem doteď vlastně snad nikdy neviděl, mě mile překvapil hlavně svou jednoduchostí, kterou mužský hokej občas postrádá. Sice jsem od začátku do konce turnaje nepochopil, kdy že se vlastně píská faul s rozkošným názvem „hra tělem v ženském hokeji“, ale nemůžeme vědět vše, že ano.

Příjemným překvapením turnaje pro mě byly Francouzky, které se nakonec umístily na čtvrtém místě a ve většině zápasů dokázaly se svými soupeřkami až překvapivě dobře držet krok a nakonec i dokráčet k výhrám nad Rakušankami a Slovenkami, které právě byly, v mých očích, zklamáním turnaje. Nevěděl jsem, jak na tom Slovensko s ženským hokejem je, ale určitě jsem nečekal, že v pěti zápasech získají jediný bod, navíc v situaci, kdy jim už k ničemu nepomůže.

Turnaj nakonec dle očekávání vyhrály Češky, které po dobu celého turnaje hnala, pro mě až překvapivě, dobrá kulisa, před kterou si české holky bez jediného klopýtnutí dokráčely pro vítězství v turnaji.

Nevím, zda-li můžu být úplně objektivní, co se týče organizace turnaje, jelikož jsem žádnou podobnou akci ještě nezažil, ale z mé strany vše na Mistrovství proběhlo bez problému od press centra přes novinářskou tribunu až po mix zónu.

Přerovské mistrovství pro mě bylo velmi příjemnou zkušeností a zážitkem, netušil jsem, co od něj mám čekat, ale velmi příjemně mne potěšilo, ať už možností nabrat nové zkušenosti v novinařině, či možností pokochat se v mixzóně pohlednými hráčkami různých zemí. V tomto ohledu se pro mne vítězkami šampionátu staly Dánky a Francouzky, po jejichž zápasech jsem se do mixzóny opravdu těšil. :) Celkově můžu tento týden hodnotit jen pozitivně a doufám, že se s esports zase někam podívám. Díky všem!

Radim Nemela


Email autora: RadimNemela@seznam.cz | Zobraz všechny články autora Radim Nemela

Napište váš názor