Pro lidi s vášní pro hokej

Cesta přes půl republiky, super atmosféra a krásné dívky, takové bylo MS žen v Přerově

Autor: Tomáš Hála • 06.05.2014 • Kategorie: MS žen Přerov 2014

Když jsem před půl rokem začínal v karlovarské redakci s onlajny ze staršího dorostu, ani ve snu by mě nenapadlo, že se hned na jaře zúčastním mezinárodní akce. Když mi přišla zpráva od Davida Schlegela, právě jsem seděl ve škole a jako vždy se pilně věnoval všem možným věcem, jen ne výkladu. Ihned jsem se začal chlubit spolužákům, avšak ti pro mé emoce neměli žádné pochopení. Doma to také nevypadalo s mým odjezdem nejlépe, zkrátka „nějaký“ ženský hokej nebyl pro nikoho dosti atraktivní.

Čas s časem se sešel a v neděli 6. dubna jsem brzy ráno nasedl na autobus trasy Karlovy Vary – Praha, odkud jsem se následně dostal do moravského Přerova. Cesta to byla útrpná, avšak po šesti hodinách jsem úspěšně vystoupil na nádraží a vydal se směrem k hokejovému stadionu. První kontakt se stadionem byl pro mě krásnou vzpomínkou, jelikož z domova zhýčkaný moderní arénou jsem opět zažil kouzlo obyčejného zimáku s parádní atmosférou, jaký jsme dříve také měli.

Atmosféra byla na většině utkání velmi dobrá a nejen čeští fanoušci se ukázali v dobrém světle. Do Přerova přicestovalo i mnoho Norů, Dánů či Francouzů a při utkáních svých týmů fandili, co to jen šlo. Doslova fantastická atmosféra ale byla při večerních utkáních českých reprezentantek, kdy byl stadion téměř plný a povětšinou dvě tisícovky diváků hnaly Češky za postupem do vyšší divize.

Pro mě osobně to byl úplně první kontakt s ženským hokejem, avšak hned po prvním utkání jsem pochopil, proč si ho například Martin Voltr tolik oblíbil. Na ledě neuvidíte ani jeden náznak simulování, holky do toho jdou po hlavě a s celým srdcem, což se o mnoha mužích napsat nedá. Jsou pro to zapálené, nevypustí jediný souboj. Ale hlavně to hrají pro radost z tohoto krásného sportu. Navíc to hrají samé krásné dívky a ženy, tudíž se vám to jednoduše nemůže nelíbit.

Samotná práce mi dala mnoho nových zkušeností, hlavně ohledně používání angličtiny v hokeji. Když mi řekli, že mám psát online v angličtině, tak jsem se jen orosil, sklopil hlavu a začal se modlit, ať to nějak dopadne. V Přerově jsme měli super partu všech eSporťáků, tudíž ta práce byla hned lehčí. Zajímavou zkušeností bylo pořizování pozápasových rozhovorů na kameru, opět převážně v angličtině, a také jejich následné stříhání. Předhánění, kdo bude mít ve videu lepší přechody a efekty bylo na denním pořádku, bohužel jsem pokaždé prohrál.

Celkově bych chtěl poděkovat všem, díky kterým jsem se mohl této události zúčastnit. Získal jsem spoustu zkušeností, které doufám jednou využiji nejen při své práci v Karlových Varech, ale třeba také při své budoucí novinářské kariéře.

Tomáš Hála


Email autora: HalaT@seznam.cz | Zobraz všechny články autora Tomáš Hála

Napište váš názor