Když jsem jako hokejový mladík, hrával své zápasy v pardubické ČEZ aréně, nikdy jsem si nepředstavoval, že bych se mohl podívat do zákulisí a být dokonce její důležitou součástí, jakou jsem byl nyní. Momentálně to ovšem bylo naprosto něco jiného, než kdysi předtím. Netrvalo to jen jedno odpoledne, ale jeden týden. Když jsem viděl, že figuruji v nominaci na tuto akci, řekl jsem si, že nesmím zklamat ty, co mi věřili a hlavně sebe samotného. Můj původ u eSporťáckého křesla totiž nebyl vůbec nijak jasný. Jen úplná náhoda mě dostala do pozice redaktora. Můj kariérní vzestup je tak velmi strmý, jako tomu bylo například letos u Ondřeje Vitáska.
Všeobecné přípravy na šampionát začaly již několik dní před jeho začátkem. Já jsem využil nabídky noclehu jeden den před začátkem turnaje. Můj příjezd ovšem poznamenalo několik nešťastných cestovních zmarů. Tím prvním zmarem mohu označit přes hodinu dlouhou pěší cestu z nádraží na ubikaci. Tím druhým, dlouhá neschopnost najít příslušný blok, ve kterém jsem měl strávit celý týden. Řekl bych, že po těchto dvou neblahých zkušenostech se mi již nic podobného za celý týden nestalo.
Navečer jsem se dostavil do hospůdky, ve které se uskutečnil první sraz s mými kolegy, alespoň některými z nich. Ihned jsem věděl, že mě čeká týden plný zábavy, ale také velkého pracovního nasazení, což se nakonec všechno vyplnilo. Ihned druhý den jsme vyrazili na nákup a na stadion, kde jako tradiční první den bylo plno zmatků, které se ovšem hravě vyřešily a naší práci již nic nestálo v cestě. Po odpracovaném úvodním dnu na šampionátu se již nadobro upevnil náš systém práce i chování. Každodenní práci vždy ještě okořenilo večerní předepisování představovacích článků na další den.
Druhý den jsem se v pokoji probouzel na protější posteli od Filipa Červinky, který od té doby ve věhlasném pokoji číslo 6, strávil celý zbytek šampionátu. Naše novinářská parta se od druhého dne maximálně semkla a byla si na blízku jak při pracovních patáliích, tak i při volnočasových srandičkách. Práce na turnaji ovšem byla, i přes dojem mnohých, velmi náročná. Dvojjazyčný výstup, rychlý sled zápasů v obou halách, to byl program, který naší partu přepadával po celý šampionát. Naše novinářská lávka ho přesto zvládala bravurně. Ohlasy trenérů a hráčů mnohdy nehráli do karet přeplněnému programu. Všechno jsme ale zvládli na jedničku a mohli si za každým dnem udělat čárku za kus dobře udělané práce.
Velkým specifikem naší práce bylo také přebíhání a přejíždění výtahy do druhé haly, kde se konaly zápasy hrané souběžně s těmi, co byly k vidění na hlavní ploše. Ovšem i o patro níž v nižší divizi byla občas k vidění parádní podívaná. Několik vyhecovaných zápasů hraných do poslední vteřiny, nebo bláznivé obraty v závěrech utkání. Ovšem i velmi nepopulární výsledky s vysokým počtem gólů, někdy i dvouciferným, byly obzvláště pro novináře noční můrou. Když se v jednom z utkání stalo, že padl pátý gól během třech a půl minuty, donutilo to některé novináře dokonce i ke zběsilému řvaní.
Těžko se mi zpětně popisují veškeré příhody a události, které proběhly na celém šampionátu. Celý turnaj utekl jako voda a přesto se v něm událo velké množství věcí, mnohé dny mi už ale v hlavě splývají. Ovšem zkušenosti z celotýdenního drilu mi již nikdo nevezme. Doufám, že mě tako zkušenost opět posunula dál a naučila mě několik nových věcí, které budu moct v budoucnu použít.
Naše parta si ale vždy v naplněném programu nacházela čas i na srandu a odlehčení těžkých chvil. Myslím, že večerní program na pokojích 6 a 7, by se hodil klidně do silvestrovského televizního vysílání. Rozhodně k tomu patří i vtipy na pracovišti, nebo fiktivní rozhovory novináře s novinářem při čekání na hlavní aktéry daného utkání.
Turnaj mi dal mnoho zkušeností, velmi mnoho nových kontaktů se skvělými lidmi, mnoho nových poznatků a opět mi trochu pootevřel oči do dalšího života. S několika členy týmu jsem se již znal z dřívějška, ovšem další jsem teprve poznával a myslím, že naše seznamování netrvalo příliš dlouho a ihned jsme pracovali jako jeden tým. Myslím si, že se s mnohými z nich ještě v budoucnosti několikrát potkám, buď na jiných firemních akcích nebo utkáních a nebo prostě jen tak na přátelském setkání, jako to již s několika novinářskými přáteli uskutečňujeme.
Dalším pozitivem, které získávám z účasti na turnaji, je získání nových průlomových poznatků, jak si práci více ulehčit, nebo novodobé GIFy, které jsou podle Davida Schlegela velkým nástrojem budoucnosti. Proto jsem ihned po příjezdu domů nainstaloval potřebné programy a zanedlouho snad budu schopný pomoci při vkládání GIFů.
Závěrem doufám, že jsem byl pro eSporťáckou výpravu v Pardubicích platným a důležitým členem. Jsem si vědom i několika chyb, které se při mé práci naskytly. Doufám, že nebyly tak závažné, aby se odrazily na závěrečném hodnocení šampionátu. Chtěl bych poděkovat celému pardubickému týmu, se kterým jsem zažil skvělý týden, na který budu dlouho vzpomínat. Děkuji jim za sdílenou radost a pomoc v těžkých chvílích. V neposlední řadě také vedení eSports, které mi na pardubický šampionát umožnilo odcestovat.
