V první řadě jedna důležitá poznámka – ke čtení tohoto textu, který popisuje zážitky z MS v hokeji 2017, je nezbytně nutné pustit si oficiální hymnu šampionátu od Cascady – Playground. I když vám to na první poslech nepřijde, ta písnička je perfektní a my všichni, co jsme tam byli, to potvrdíme!

Psalo se 7. března, bylo krátce po úterním poledni a já jsem řešil některé věci ohledně školy. V tu ránu mi přišla zpráva od Davida Schlegela. Bál jsem se, že jsem něco vyvedl, ovšem David se pouze zeptal, jestli umím pracovat s kamerou. Tak jsem mu jednoduše odvětil, že s kamerou již nějaké zkušenosti mám a pracovat s ní umím. David mi napsal, že mi odpoledne zavolá a já jsem měl po celou dobu brouka v hlavě, proč tuto informaci potřeboval vědět. Popravdě řečeno, z 99% jsem si říkal, že David chce, abych si vyzkoušel první pracovní štaci na nějakém tenisovém turnaji v Česku. Následně jsem to všechno vypustil z hlavy a čekal na hovor od Davida.

Upozornění: Následující text (satirické dílo) pochopí pár jedinců s vytříbeným humorem, či pár šílených čtenářů. Oběma skupinám předěm děkuji za porozumění a ostatním se omlouvám za způsobené zdravotní komplikace.

Když jsem se před třemi lety stal redaktorem znovu extraligové Mladé Boleslavi a šéfredaktorka Jitka Čechová mi vyprávěla své zážitky z MS hokeje ve Švédsku, vzhlížel jsem k ní se značným obdivem a v přesvědčení, že něco takového se mě asi týkat nebude. Práce v redakci mě však pohltila a hned první sezóna v redakci byla velice úspěšná – junioři vybojovali stříbro v Extralize juniorů a já jsem byl u toho. A ještě předtím jsem byl nominovaný na MS v Praze 2015, což bylo obrovské překvapení, jemuž jsem dlouhé týdny nemohl uvěřit. Jenže o to větší překvapení byla další nominace – na MS 2016 v Rusku. Tu jsem však bohužel musel kvůli maturitě odmítnout. eSporťáci nade mnou ale nezlomili hůl a vzali mě s sebou do Paříže na MS 2017. A rozhodně to stálo za to, už jen proto, že jsem byl ve Francii poprvé v životě, paradoxně právě díky hokeji.

Už odmala jsem se vždycky těšil na květen. Ne proto, že je venku teplo a všechno kvete, ale proto, že je na programu mistrovství světa v ledním hokeji. Jako každý správný Čech jsem se pokaždé posadil před televizi a držel palce naší reprezentaci. Podobný plán jsem měl i letos, ale Áda mi ho trochu překazil. Umožnil mi totiž zažít světový šampionát na vlastní kůži. A že to byla paráda, o tom se můžete na následujících řádcích přesvědčit sami.

Majstrovstvá sveta v hokeji som sledoval od detstva. Registroval som už prvú slovenskú medailu v roku 2000, ale aktívnejšie som sa zaujímal až o nasledujúce šampionáty. Stále mám krásne spomienky na historické zlato v Göteborgu, no takisto na striebro a bronz z Helsínk, ktoré delilo až deväť rokov.