Montreal: La ville est hockey

Nebudu nijak zastírat, že lední hokej je pro mě nejkrásnější sport ze všech. Mám v sobě velkou vášeň pro hokej a těžko nesu, že všude, kam jsem dosud za hokejem zavítal, byl hokej ve stínu jiných sportů, především fotbalu. Hodně blízko sportu číslo jedna má hokej v České republice a ve Švýcarsku, ale fotbal pořád v médiích dostává mnohem více prostoru.

V únoru jsem se dvěma kamarády Lukášem Součkem a Tadeášem Drahorádem poprvé vyrazil do Montrealu, města, které dalo podle mnohých pramenů světu hokej. A zažil jsem ta něco, co člověk prožívá, když se zamiluje. Souznění. V tu chvíli člověk cítí, že my dva jsme jedna duše a jedno tělo, že my oba cítíme stejné věci, radujeme se ze stejných věcí a sdílíme stejné starosti. Já i Montreal.

La ville est hockey. Montreal je hokej. Lední hokej je v Montrealu cítit doslova na každém kroku. V den, kdy byla uzávěrka přestupů, jsem si oblékl dres Tomáše Plekance a vyrazil do města. V autobuse ke mě přistoupil cizí muž a hlásil: “Už jste to slyšeli? Cristobal Huet přestupuje do Washingtonu! Za sedmé kolo draftu. To jsme za něj tedy mnoho nedostali,” dodal. Na uších měl sluchátka a poslouchal nepřetržitý přímý přenos TSN z uzávěrky přestupů. Vysílání TSN se v tento den podobá volebnímu studiu po parlamentních volbách. Od rána až do půlnoci se zveřejňují přestupy, odborníci dělají analýzy, předpovídají se další možné přestupy a hodnotí se vítězové a poražení. Celý Montreal doslova visí u televize nebo u rádia.

A kdo tu možnost nemá, alespoň se ptá. “Nevíte, jestli už přišel do Montrealu Hossa? Slyšel jsem, že je to na spadnutí,” ptá se asi čtyřicetiletý pán ve frontě jednoho z fast foodů. “Myslím, že by měli vyměnit Rydera, nehraje nic,” přidává se jiný pán, když zaslechne debatu o Canadiens.

V prvním zápase, který jsme navštívili v Centre Bell, prohrával Montreal s Rangers 0:5. Jágr nahrál na čtyři góly a fanoušci Canadiens propadali zuřivosti. Za stavu 0:5 po jednom ze sporných rozhodnutí rozhodčího zaházeli led pet lahvemi a nechtěli se uklidnit. “Takhle to v NHL nechodí. Takhle se chováte jenom vy v Plzni,” slýchával jsem. Na rozdíl od české extraligy však má zámořská NHL proti této činnosti efektivní zbraň v podobě dvouminutového trestu domácímu týmu za zdržování hry. Zatímco v Čechách by se řešilo, zda led zaházeli fanoušci domácího nebo hostujícího týmu, který fanoušek to začal, NHL to díky velkým vzdálenostem řešit nemusí.

Pak však fanoušci Montrealu, mezi kterými byli i Bobby Orr a bývalý kanadský premiér Jean-Luc Cretier, kteří seděli o dvě řady za námi, zažili chvíle, na které budou vzpomínat celý život. Jejich miláčci nasázeli Jezdcům šest branek a nadšení fanoušků nebralo konce. Fanoušci v hledišti začali mávat maketami Stanley cupů a odměnili hokejisty potleskem vestoje.

Dalším nezapomenutelným zážitkem pro mě byl “pouhý trénink” hokejistů Montrealu v odlehlé Savard Areně. Díky Tomáši Plekancovi, který nám během našeho výletu vydatně pomáhal a budiž mu za tohle i spoustu dalších věcí obrovský dík, jsme měli možnost se tohoto tréninku zúčastnit. Trénink, který probíhal v dopoledních hodinách (!), sledovala téměř zaplněná hala a ptal jsem se sám sebe: “Jak to, že tihle lidé nejsou ve škole nebo v práci?” Během tréninku se nic “speciálního nedělo”. Pravda, asi probíhal v trochu vyšším tempu než průměrný trénink v extralize. To, co z tréninku dělalo něco výjimečného, byla úžasná atmosféra. Po tréninku asi stovka lidí čekala trpělivě na autogram svých miláčků a všichni odcházeli spokojeni.

Nadchla mě i výstava legendy nejen Montrealu, ale i celé frankofonní Kanady, Maurice Richarda v jednom místním muzeu. Mohli jste si tam prohlédnout videa s jeho památnými góly, dobové rozhlasové reportáže z výjimečných momentů jeho kariéry, novinové výstřižky, fotografie nebo jste si mohli i poslechnout písničky, které o Richardovi složili přední umělci. Velká část byla věnovaná i aféře, kdy Richard prohlásil, že rozhodčí jsou přísnější na týmy z frankofonní části Kanady a vedení NHL Richarda potrestalo zákazem startu v důležitých zápasech play-off. Montreal tehdy vyrazil do ulic a nepokoje a nepořádek v ulicích musela řešit nejen vláda, ale i samotný Maurice Richard, který fanoušky v emotivním prohlášení vyzval ke klidu. Jeho prohlášení jste si mohli mimochodem také poslechnout na výstavě.

Úcta k legendám sálala i během vyvěšování dresu s číslem 29, který během své kariéry nosil na zádech současný generální manažer klubu Bob Gainey. Slavnostní ceremoniál začal celou hodinu před zápasem proti Columbusu, ale hala byla v tu chvíli zaplněná téměř do posledního místečka. Působivé video připomnělo působení Gaineyho v dresu Canadiens i kanadského národního týmu včetně záběrů z Canada cupu, na led nastoupili téměř všichni tehdejší spoluhráči slavného obránce, dres s číslem 29 si oblékli všichni hráči dnešního kádru Canadiens. Na židličky usedlo sedm nejbližších, které si Bob Gainey na ceremoniál pozval. Poté v projevech promluvila Gaineyho sestra a další příbuzní a spoluhráči v projevech, které nám Čechům trochu připomínali 1. Máj, ale v Kanadě tyto dojemné řeči nemají onen zprofanovaný nádech. Ceremoniál vyvrcholil vyvěšením Gaineyho dresu pod strop Centre Bell a všichni návštěvníci zápasu dostali upomínkové předměty.

Před začátkem zápasu fanoušci chodí probrat taktiku do restaurace La Cage Aux Sports. Zatímco u nás by hrozilo, že se fandové “zlejou do němoty”, v Montrealu stojí lístek okolo 100 dolarů, což tak nějak automaticky zavírá dveře fanouškům, kteří by dělali na hokeji problémy. Fandové se v “Kleci sportu”, což je kanadská verze českých sportbarů, dostanou do hokejové nálady, dobře se nají, dá si “pičr” piva a vyrazí do hlediště. Významnou úlohu hraje “La Cage” při venkovních zápasech Canadiens, kde aspoň tisícovka fanoušků vytvoří parádní hokejovou atmosféru. Co se týká nabídky jídla, asi nejblíže byl Kleci sportu nedávno zrušený Jágr`s bar na Václavském náměstí.

V Montrealu cítíte hokej na každém kroku a nic jiného tam neznamená víc…

Střih. Je 3. května a Montreal Canadiens právě prohráli pátý zápas semifinále konference s Philadelphií a sen o Stanley cupu skončil. Seděl jsem před televizí a do poslední vteřiny jsem mačkal palce a prosil hokejového boha, aby Canadiens vyrovnali. V Praze seděl podobně ve tři ráno u televize Tadeáš Drahorád a v Hradci Králové Lukáš Souček. Všem třem nám bylo strašně smutno a po zápase jsme prožívali velké zklamání. Do Montrealu jsme se totiž všichni tři zamilovali.