Letní pohoda, Petr Čajánek a nebezpečně krátké šortky

Ze zvyku vyrážím na hokej sotva pár minut před úvodím buly. Při desetiminutovém hledání volného parkovacího místa u jindy prázdného parkoviště mi ale dochází, že to dnes nebude jen tak ledajaký zápas. Mohlo mi to dojít už dřív, když sem dával dohromady ty pozvánky do novin. Čajánek, Rachůnek, Weinhandl, Žitnik, Markov, Ujčík, Pinc… ne, to není pohled do soupisek některého z minulých světových mistrovství, tito hráči jsou dneska opravdu na zimáku v Opavě. A vidět je v přípravném zápase Vítkovic s Dynamem Moskva chtělo opravdu hodně lidí.

Slušná fronta je i u jindy lehce průchozích pokladen. Dneska tu vypomáhá i slečna Míša, jen se bojím, aby jí pak v těch nebezpečně krátkých šortkách nebylo u ledu zima:) Rozhlížím se po tribunách, tolik lidí tady opravdu dlouho nebylo. Dvě, možná dvě a půl tisícovky lidí se v Opavě přišlo podívat na světový hokej.

Otáčím hlavu na led a hledám číslo 16. Na něj jsem se těšil nejvíc. Bílý dres bez jmenovky, nicméně splést se není možné. Petr Čajánek. V typickém předklonu forčekuje mezi Barinkou a Kubošem. Kdy jsem ho jen viděl naposledy hrát na vlastní oči? To už pár let bude, nejspíš ve výlukové sezóně 04/05 při derby na Lapači. Jestlipak si ještě pamatuje, že před deseti lety dal tehdy Opavě v jediném extraligovém zápase šest branek?

Anebo na druhé straně Viktor Ujčík. Vidím ho jako dnes, jak po zlatém finále v Hannoveru kouří vítězný doutník s medailí na krku. Pro něj to bylo tuším poslední mistrovství, pro mě první. A i když je mu už šestatřicet, pořád mu to bruslí. Mladý Ondra Roman, který mu v centru zaskakuje za Romana Šimíčka, navíc dostává puky přímo na hůl. Ujča měl v zápase tři gólové přihrávky.

To kličky Mathiase Weinhandla mám ještě v docela živé paměti. Vloni v Helsinkách s parťákem Martenssonem motali hlavu obranné dvojici Hrabal – Melichar tak, že to chtělo pár lahví Karhu na spravení chuti 🙂 A to přitom ten chlap na jedno oko skoro nevidí. Úžasné.

Úžasné je taky bruslení Alexeje Žitnika. Jevgenij Pljuščenko by mohl závidět. Ladné pohyby a nižší postava trochu připomínají Josefa Řezníčka, jen s tím drobným rozdílem, že karlovarský veterán má těch osmadvacet sezón odehraných v Česku, kdežto Žitnik téměř skoro tolik v NHL.

A to není všechno, skvělý zápas hraje Marek Pinc, naopak dalšímu účastníkovi MS v Quebecu Danilu Markovovi to dnes moc nejde a spíš se věnuje vztekání na rozhodčího. Pan Mikula to vzal do svých rukou a udržel svůj oblíbený poměr vyloučených na plichtě 10:10. Ale hokeji to na kráse neubralo.

Skvělý hokej sleduje skvělá návštěva. Potkávám lidi, které jsem na zimáku neviděl snad sto let. Vlastně ani nepamatuju, kdy přišlo v Opavě na hokej tolik lidí. Naši redakční místnost jsme pro dnešek propůjčili do služeb VIP salonku, před kterým sedí různorodá společnost – od pana prezidenta Černíka po vnuky trenéra Hadamczika. Filip je u počítače pro onlajn přenos obklopen chlebíčky, ale nemyslím si, že by mu to vadilo 🙂

Všechno je prostě na úrovni. I hlášení o brankách a vyloučeních jsou i v angličtině, z rozhlasu hrají Kanikuly i Nashledanou krokodýle, čepuje se pivo a prodávají párky. A lidi se baví, i když hrají dva “cizí” mančafty. Přestože to neměl v posledních letech jednoduché, hokej prostě do Opavy patří. A mě nezbývá, než po cestě domů přemýšlet, jestli mám ten hokej v létě raději kvůli spoře oděným fanynkám, nebo kvůli tomu, že signalizuje, že sezóna bude opravdu za pár dní tady… 🙂