Tak jsme konečně tady. V zemi Mrazíka, Dědy Mráze, vodky a t.A.T.u., jak říká Kuba. A v zemi, kde zítra již znamená včera, jak s oblibou zase já opakuji název Fučíkovy komunistické pohádky. Po dlouhé cestě jsme v Moskvě, dějišti hokejového Channel One Cupu 2008.
Zatím jsme toho moc neviděli. Do hostelu jsme přijeli dnes brzo ráno. Teda brzo… Ono bylo osm nebo devět místního času, nicméně venku byla tma jako v pytli. Naštěstí předchozí obyvatelé našeho pokoje právě odjížděli. Takže jsme nemuseli zase tak dlouho čekat. Našemu ubytování ale předcházela poměrně vtipná scéna. Alespoň s odstupem času vtipná. Když jsme přišli na recepci, nikdo tam nebyl. Teprve po asi půl hodinovém čekání přišla uklízečka, která zavolala slečnu recepční. No a pak že se v Rusku krade…
Cesta byla jinak celkem v pohodě. Z Brna do Vídně na letiště se Student agency bez problémů. Pak asi šestihodinové čekání na odlet, které nám zpříjemnilo vysokorychlostní wi-fi připojení na net. Airbus ruské společnosti Aeroflot vypadal celkem moderně.
Akorát ty turbulence v tom vzduchu. To člověku neudělá zrovna nejlépe. Zvlášť mně, protože od dětství jsem trpěl panickou hrůzou z létání. Teď už to vždycky nějak překonám, ale zeptejte se schválně Kuby, jak… 🙂
Daleko zajímavější to bylo po přistání. Nějakým způsobem jsme zjistili, jak funguje místní vlak airport express. Poměrně moderní soupravou nás dovezli kamsi už do samotné matičky Moskvy na nádraží. Koupili jsme si bilet na metro. No já ho cvakl v turniketu a asi na třetí pokud prošel. Kubu to však málem zabilo. Když procházíte turniketem, jsou tam takové nožky, které se po průchodu hrozně rychle scvaknou. No a ty nožky se scvakly těsně před ním. Málem se tam vyvalil. Ale aspoň jsme se pak měli čemu smát. Doteď ovšem nevíme, jak se těmi turnikety teda správně prochází. Bábuška v metru nám to nějak ukázala, ale po noci, kdy nespíte a cestujete, toho moc nevnímáte.
Metro je tady docela zajímavé. Jednak je tu údajně téměř každá stanice architektonickým skvostem. To teda asi jo. Navštívili jsem tři, z toho dvě byly opravdu jakési historicko-hodnotné. No ale velkou výhodou je, že soupravy zde jezdí snad každé dvě minuty. A to nepřeháním. Takže když vám jedno ujede, není třeba propadat panice.
Teď jsou asi tři hodiny ruského času. Před chvíli jsme vstali, takže se ještě doprobereme, nasnídáme a pak vyrazíme do Chodynky. Dnes hrají Rusové s Finskem. Zítra se možná zase přihlásíme. Do té doby Da svidanija.
Me to pri MS v Moskve (2007) secvaklo se vsi paradou a tak v soku jsem pak uz dlouho nebyl. Hodne to i bolelo, ale nastesti jsem to dosta do stehen. Kdybych se otocil o 90 stupnu, deti by mely smulu.