Jak dlouho vydržíte čekat na zelenou?

Pořád přemlouvám Kubu, aby taky na tento blog něco napsal. Nechce. No budu muset psát zase sám… Už jsme tady v Moskvě druhý den. Včera jsme byli na hokeji, dnes na Rudým náměstí. Navštívili jsme taky Český dům, kde jsme se pořádně najedli. Díky bohu. Žít bez spánku, jídla a vody moc dlouho nejde, nejhorší snad máme za sebou. Chtěli jsme dnes navštívit ještě nějaká místa, ale únava byla silnější. Takže se radši pořádně vyspíme.

Na dlouhé procházky v Moskvě rovnou zapomeňte. Je tady celkem zima, skoro jako v Rusku. Takže když vylezete z metra, vydržíte tak půl hodinky venku a musíte se jít schovat. Je tu sice asi minus sedm, což není tak strašný, ale když neustále mačkáte spoušť fotoaparátu, mrznou vám prstíčky.

Včera jsme ovšem mrznuli na křižovatce. Bydlíme totiž hned kousek od obrovského bulváru. Pořád tam jezdí auta sem a tam. Šest pruhů v jednom směru, šest ve druhém. A kdo více nebo hlasitěji troubí, ten asi jede. Jinej systém jsem z toho nevypozoroval. Ale je pravda, že na červenou tady auta občas zastaví. My ale na červenou jako chodci stát musíme vždycky. Není to prostě jako v Česku. Jiným způsobem než na zelenou tady prostě silnici nepřeběhnete. Šílená je ale doba, jakou musíte čekat. Když přijdete v ten nejméně vhodný moment (jako my včera), tak stojíte třeba pět minut… Vydrželi byste to?

Poměrně nás zklamalo press centrum v Chodynce. Chodynka je sice nejmodernější hala v Rusku, ale wi-fi připojení tam nefunguje, respektive vůbec není. Takže on-line přenosy přímo z Moskvy jaksi nejedou. V press centru mají asi tři kabely k připojení na net, celkem potom dvacet míst k sezení. No a když se tam navalilo sto ruských novinářů, dokážete si zřejmě sami představit, jak to tam vypadalo. To už vůbec nemluvím o cenách jídla a pití v press centru. Půl litru koly tam pořídíte asi za 50 rublů (40 Kč), pirožky (takovej malej kousek pečiva plněnej masem nebo zelím) za 40 rublů.

Dnes ráno jsme chtěli vstávat poměrně brzo, protože jsme původně plánovali navštívit několik míst v centru Moskvy. Bohužel únava z cestování nás přemohla, proto jsme z hostelu vyrazili až v jedenáct. První zastávkou byla úřadovna OVIR, kde jsme si chtěli nechat registrovat naše víza tak, jak nařizují cizincům místní zákony. Na hotelu registrace vyjde na 500 rublů, my to chtěli levněji. Paní na cizinecké policii v ulici Leninskij prospekt nám registraci nabídla za 1500 rublů. To jsme s díky odmítli a šli radši na Rudé náměstí.

Na Krasnej ploščadi jsme udělali pár fotek, obešli Vasila Blaženého a zapadli se ohřát do luxusního obchoďáku GUM. Následně jsme sedli na metro a vyhledali Český dům. Tam nás ochotně přivítali. Konečně po dvou dnech jsme se najedli a napili plzeňskýho piva. A když už jsme tam byli, zeptali se na ty registrace. Nejprve nás potěšili. Řekli, že za 200 rublů nám to zařídí. Potom ale přišli s tím, že to nejde. Prý to nějak nedovolil pan ředitel, aby nám, neubytovaným v Českém době, zařizovali registraci. Takže jsme nakonec využili náš hostel. Hlavně abychom to už měli.

Problém je tady trochu s jídlem. Ceny jsou sice vyšší, ale to by tak nevadilo. Těch pár dní přežijeme. Horší je, že klasické potraviny nebo nějakou sámošku jsme tady ještě neviděli. Já si teda dneska koupil kdesi bagetu. Doufám, že ji moje trávící ústrojí zvládne. Kuba jako klasickej Čech má ještě řízky z domova. Já mu nějakej ale sežeru :-).

Za chvíli asi půjdeme spát. Zítra chceme dopoledne stihnout Vrabčí hory a odpoledne je hokej. Konečně hrajeme my. Snad to té sborné nandáme. Pořádně u těch televizí fanděte. My to tady máme těžký proti takové přesile…