Na mistrovství světa do 18 let jsme spolupracovali s TV NOVA. Spolupráce spočívala v tom, že jsme jim posílali zápasech sestříhané rozhovory s českými hokejisty. Všechno plynulo podobně, jako při naší spolupráci z dvacítek ve Švédsku v roce 2007, až najednou asi po čtyřech dnech přišel email. Psal redaktor televize Roman Jedlička, zda bychom nechtěli z Farga natočit nějakou pořádnou reportáž.
Od začátku jsem věděl, že ta reportáž určitě pořádná nebude, ale i když jsme měli práce až nad hlavu, říkal jsem si, že bychom to neměli nechat usnout. Předně jsem si říkal, že každý průměrný sportovní novinář bude muset do několika let dobře ovládat kameru, stříhat videa a mluvit do mikrofonu. Těžiště zpravodajství se totiž pořád více přesouvá na internet a pokud médium nechce zaspat dobu, musí se přizpůsobit světovým trendům. Servery bez videozáběrů budou brzo nekonkurenceschopné.
Cítil jsem tedy Romanovu nabídku jako šanci něco se naučit; šanci jak pro sebe tak pro Tomáše s Luckou. Tušil jsem, že to bude šílená a úmorná práce. Když člověk něco dělá prvně a navíc u toho nemá nikoho, aby ho to naučil, jde to ztuha.
Měl jsem radost, že jak Lucku tak Tomáše jsem pro spolupráci získal okamžitě. Domluvili jsme se, že časový rozvrh spotu uděláme kolektivně, že to celé bude trvat asi dvě minuty a že – pokud chceme, aby nás po jednotlivých místech nevozil drahý taxík – musíme pro spolupráci získat naše kamarády Coreyho Grothmana s Aaronem Taitem. Za to, že nás budou vozit jsme jim slíbili, že z nich uděláme televizní hvězdy v České republice.
“Na hranicích s Českou republikou už po vás od zítřka nebudou chtít žádný pas,” podněcoval jsem v nich nadšení, aniž by samozřejmě tušili, že po vstupu do Schengenského prostoru už nemusí být dotyčný mediální hvězdou, aby projel bez legitimování.
Aaron i Corey nadšeně souhlasili, a tak jsme Aaronovým autem vyrazili do terénu. Nejdříve jsme natáčeli povodně, které město i během šampionátu sužovaly a který byly největší v historii města. Natáčeli jsme na zaplaveném golfovém hřišti, obloženém pytli s pískem. Vypadalo to strašidelně a když Aaron jako „obyvatel Farga“ začal mluvit o mrtvých, cítil jsem, že jsme se dostali s TV Nova na společnou vlnu 🙂
Následně jsme se přesunuli k dopravní ceduli „Grand Forks – 68 miles“. V Grand Forks Češi získali zatím poslední medaili na mládežnických šampionátech a částečně zatopená cedule byla ideálním pozadím pro Tomášův standup.
Dohodli jsme se totiž, že tím z nás, kdo bude v televizi s mikrofonem vidět, bude Houskin. Tomáš to sice nikdy předtím nedělal, ale učený – jak známo – z nebe nespadl.
Aaron zastavil u dálnice a požádal nás, abychom neotáleli a natočili to co nejrychleji, neboť se tu nesmí stát. Jako na potvoru to zrovna vůbec nešlo. Tomáš sice pokaždé udělal jinou chybu, ale natáčeli jsme to dobrých deset minut.
Následovalo natáčení vedle Urban Plain Centra, kde jsme hovořili s dobrovolníkem Coreym o přípravě mistrovství a pak jsme vyjednali dotočení reportáže přímo na ledě. Půjčili jsme si branku a Houskin naznačoval, že pokud Češi do ní dostanou hodně puků, mají šanci postoupit přes USA do semifinále. Opět jsme celou scénu natáčeli několikrát.
Všude jsme natáčeli celou spoustu ilustračních záběrů, kterými jsme se chystali celou reportáž proložit.
Když jsme pak večer dorazili domů, bylo mi jasné, že mě čeká perná noc. Tím, že jsme v reportáži mluvili o blížícím se čtvrtfinále s USA, jsme si na sebe upletli bič. Reportáž musela být hotova ještě dnes.
V první řadě jsem musel vybrat ty nejlepší ilustrační záběry a potom taky vybrat nejlepší Houskinovy proslovy. Upřímně řečeno, nešlo to lehce a musel jsem se občas smířit i s kompromisem. Houskin se třeba od desátého pokusu popsat úspěch v Grand Forks zlepšoval, ale zase z jeho hlasu vymizela ta počáteční naléhavost. Mluvil trochu jako kolovrátek.
Následoval úkol vybrat všechny záběry a poskládat je dohromady. Když jsem to někdy ve čtyři ráno dokázal, zjistil jsem, že jsme vůbec nenatočili úvodní standup. Prostě jsme na to zapomněli… Venku byla tma, což celou věc komplikovalo, nicméně jsem nekompromisně šel vzbudit Tomáše, tomu naštěstí zbyl ještě kousek soudnosti a domluvili jsme se, že to natočíme, až vyjde slunce.
Mezitím jsem po částech nahrával videosoubory na FTP TV Nova. Vzhledem k tomu, že internetové připojení v Red River Lounge (hotel, kde jsme přespávali) bylo značně nestabilní a v případě kolapsu připojení bylo nutné nahrávat celý soubor znova, odešel jsem po třech kolapsech k nedalekému McDonaldu, kde jsem si sedl na venkovní židličku, připojil se k tamní stabilnější Wi-Fi, chránil počítač před ostrými poryvy větru a „uploadoval“.
Problém byl, že můj počítač vydrží bez napájení z elektrické sítě jen necelé dvě hodiny, ale tentokrát jsem to těsně zvládl. Byla hrozná zima, strašně foukal vítr a i když jsem byl oblečen vším dostupným oblečením, lze pravděpodobně zde hledat kořeny mého pozdějšího nachlazení.
V šest ráno jsem probudil Tomáše a šli jsme natáčet úvodní skeč. Taky trochu drkotal zubama, ale tentokrát jsme si poprvé text napsali na papírek a šlo to rychle. V půl sedmé jsem začal těch posledních 20 vteřin nahrávat a do 20 minut to tam Nova měla.
Přiznám se, že někdy ve tři ráno jsem si v době největší touhy po spánku říkal, jestli to mám zapotřebí, ale v zimě před McDonaldem mě myšlenky na spánek přešly.
Cítil jsem, že to nesmím vzdát. Hlavně kvůli Tomášovi s Luckou. Něco mi říkalo, že jednou bude tahle vzpomínka na mistrovství světa ve Fargu ze všech nejsilnější a díky tomu videu taky nejživější.
Je to celé za námi. Určitě budete mít spoustu výhrad, ale nezapomeňte, že jsme to všichni dělali poprvé.
