Poprvé v životě jsem vážně zvažoval, jestli pojedu na mistrovství světa. Po návratu z Farga jsem byl na tom byl fakt mizerně se zdravím a moji blízcí mě od odjezdu maximálně zrazovali.
Lékař mi dal antibiotika a racionálně mi na můj dotaz, zda mám do Curychu odjet, řekl, že mi to nemůže zakázat, ale že mi to nedoporučuje. Daleko největší překážkou k odjezdu byl ovšem můj subjektivní zdravotní stav. V noci jsem nezahmouřil oka, nemohl jsem ležet, sedět ani chodit. Všechno bylo nesnesitelné.
Teprve ve čtyři odpoledne se mi podařilo na hodinu usnout a díky tomu se můj zdravotní stav natolik zlepšil, že jsem si k Tádovi, Sukimu a Rojovi do auta přisedl. Po vlastní ose vyrazil vlakem Zlatý Gregor z roku 2006 Michael Mareš, o pár dní později se k nám měl připojit Ondra Flanderka.
Vyrazili jsme s mnohahodinovým zpožděním, což jsem já kvitoval, ale hodně kysele to nesl Táda, který dlouho živil naději, že bychom do dějiště šampionátu mohli dorazit už ve čtvrtek večer. Dával ostentativně najevo, že naše (z jeho pohledu myšleno moje) organizace šampionátu je příšerná.
Jako vždycky to ovšem bylo jen na oko a už krátce po příjezdu sršel humorem. Ten trochu scházel mě, protože mně bolelo v krku a měl jsem dávivý kašel. Kdykoliv jsem neudržel kašlání na uzdě, protrhla se blanka v nose a spustila se mi krev.
Přes dvacet let mi z nosu nic podobného neteklo, teď jsem si to bohatě vynahradil. Nebudu se tady litovat, dostatek lítosti vzbuzuji jistě i jako zdravý J.
V každém případě po příjezdu do Curychu jsem si uvědomil, že nejsem jenom nemocný, ale i chudý. V celém Curychu není jediné místo na parkování zdarma. Na drtivé většině míst je potřeba mít „speciální povolení“, které není v našich silách získat, jinde se pohybuje taxa za parkování 20-40 franků. S lidmi, ochotnými parkovat za 500 Kč na den, bych se docela rád seznámil, protože jsem přesvědčený, že řada z nich by byla ochotná utrácet hodně peněz i za méně zbytečné věci.
Po příjezdu do našeho kempu Waldhof, který se nachází 28 kilometrů od haly v Klotenu, jsme museli nechat auto na parkovišti. Kdybychom snad chtěli autem parkovat vedle našeho karavanu, tj. asi o 20 metrů jinde, museli bychom připlatit cca 110 Kč denně.
Když jsme dorazili do haly, hned jsme vydali 150 franků (přes 2500 Kč) za připojení k internetu v tiskovém středisku.
Při návštěvě stánků s občerstvením před halou mě nebylo o mnoho lépe. Coca Cola za 95 Kč, klobása za 110 Kč. Gulášová polévka za 150 Kč.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že se musím co nejdříve uzdravit. Přepadl mě strach, aby mě případná návštěva lékaře v téhle zemi, kde se platí zlatem snad úplně za všechno, úplně nezruinovala.
Kdysi jsem ve Spojených státech platil po návštěvě zubaře 900 dolarů a s pojišťovnou jsem se málem musel soudit, aby mně po půl roce peníze nakonec přece jen proplatila…
Snad už je mi lépe a snad už jsme našli cestu, jak za parkování v Curychu přece jen neplatit. Tu jsme našli zatím na každém šampionátu, ale v Klotenu to bylo drtivě nejtěžší.
