Na mistrovství světa jedině se stanem

Po první noci strávené v karavanu jsme nasedli do auta a zamířili do Curychu zhlédnout první dva zápasy. Áda po nějaké době zhodnotil kemp jedním slovem – super. Vzápětí se zeptal, zda máme na naše ubytování stejný názor. Bez dlouhého přemýšlení jsme Ádovi odvětili, ať se nás zeptá prvního května.

Do té doby jsme totiž měli zaplacený karavan. Ve zmíněný den jsme ho ale museli opustit, jelikož ho měla zamluvený partička Němců. Později se ukázalo, že jde o hokejové fanoušky. To nás vcelku překvapilo, neboť Německo bylo účastníkem skupiny B, která se hrála v Bernu. Zmínění fanoušci tedy zřejmě počítali s propadákem svého týmu na světovém šampionátu a předem si zamluvili karavan (bohužel ten náš) nedaleko Curychu.

S prvním květnem tak přišla otázka, kde vlastně budeme spát. Táda dostal vynikající nápad. A to ten, že zaplatíme stan a budeme spát v maštali (viz. Tádův článek). Podmínkou ovšem bylo časné vstávání, neboť jsme věděli, že zvířata na farmě musí někdo brzy ráno nakrmit. Rozhodli jsme se tedy tento Tádův návrh otestovat ještě den předem a nechali jsme Ádovi, Rojovi a Ondrovi poslední noc v karavanu více místa.

Vše probíhalo podle plánu. Naladili jsme film, otevřeli švýcarské pivo a zhruba před třetí hodinou ráno jsme ulehli na pohodlnou pohovku a gauč. Kolem osmé hodiny ranní jsme po sobě zametli stopy a nepozorovaně jsme maštal opustili. V karavanu jsme si pak mnuli ruce a zdálo se, že budeme tento způsob nocování využívat právě ve chvíli, kdy o náš karavan přijdeme.

Za necelou hodinu jsme ale byli vyvedeni z omylu. Roj totiž odešel do maštale nažhavit počítač a věnoval akademickou čtvrthodinku svému Travianu (internetová hra, jejíž pravidla jsme zatím nepochopili a asi ani pochopit nechceme) – shodli jsme se totiž na tom, že je to ztráta času. Roj (pochopitelně ještě v pyžamu) byl „přepaden“ paní domácí, která mu sdělila, že karavan má být v deset hodin vyklizen. Vzápětí mu oznámila, že nebude pátrat po tom, kdo v maštali nocoval, ale že by byla velmi ráda, kdyby se to už neopakovalo.

To kompletně změnilo naše plány. Sbalili jsme všechny věci, naskládali se do auta a vydali se prozkoumat okolí. Dostali jsme pár tipů na okolní kempy a doufali jsme, že najdeme minimálně nějaký další volný karavan. Trvalo nám zhruba dvě hodiny, než jsme vystřízlivěli. V jednom z doporučených kempů totiž byla cena pouze za stanování trojnásobná, takže karavan jsme ani neřešili.

Při zpáteční cestě jsme ještě speciálně na Ádovo přání otočili auto, aby mohl zjistit ceny v hotelu, který jsme minuli. Zatímco Áda s Ondrou vyšli na průzkum, my jsme čekali v autě a tipovali sumu. Nejblíže byl Roj se svým tipem 120 franků za noc. Stejně to ovšem bylo málo.

Bez nějakého většího přemýšlení jsme se tedy vydali zpět do našeho eko kempu za oslíkem, poníkem a koníkem. Postavili jsme dva stany, které jsme s sebou vzali jen pro sychr a teď už jen zbývá věřit v přijatelné počasí. Sluší se ale připomenout i druhou stránku věci. A tou je zase nějaký ušetřený peníz oproti ubytování v karavanu. Pokud srovnáme naše náklady na bydlení s ostatními účastníky MS, bydlíme v podstatě zadarmo.