Věřte nebo ne, potkal jsem tady Spilliho. A nebyl tady jako nějaký fanoušek. Byl tu jako největší novinářská hvězda maďarské výpravy! Hlavní komentátor maďarské televize. A před pár lety jsme spolu plácali jako dva nadšení amatéři mezinárodní hokejový server WORLD.OHF.CZ. Pojďme ovšem pěkně popořádku…
Už je to devět let, co jsem začal objevovat internet. Na Apríla 2000 jsem se poprvé připojil a za pár týdnů jsem začal zaplavovat internet hokejovými texty. Začal jsem Hokejovými týdny na OHF, pokračoval jsem Hokejovou mapou světa na tomtéž serveru a v létě jsme s xRadisem spustili server pro hokejové fanoušky z celého světa WORLD.OHF.CZ.
Po celé prázdniny se objevovaly na tomto webu články prakticky každý den, pocházely opravdu z celého světa. Popisovaly hokejové dění a historii hokeje v Lotyšsku, Slovinsku, Velké Británii, Německu, Rakousku, Dánsku, Bělorusku, Spojených států amerických, Kanadě, Švýcarsku, Francii, Itálii, Finsku, České republice a dalších hokejově vyspělých zemích, ale nechyběly ani články z Maďarska, Polska, Rumunska, Taiwanu nebo Brazílie. Věnoval jsem tomu tehdy prakticky celý svůj čas. Byl to pro mě únik před okolním světem, kde jsem právě neprožíval nejšťastnější období a byl jsem rád, že je za mnou vidět nějaká práce. Všechno jsme zveřejňovali v řadě jazyků, vytvořili jsme si s Radkem celosvětovou síť korektorů a poznali po celém světě řadu strašně zajímavých lidí.
Jedním z nich byl třeba Bill Meltzer, který za námi se svou ženou přijel o několik let později na návštěvu i do České republiky a prožili jsme spolu naprosto úžasné dva dny plné legrace. Vzal jsem Billa s Laurou do brazilské restaurace Ambiente a na výstavu Salvatora Dalího na Staroměstském náměstí, ukázal jsem jim Pražský hrad a Orloj a nakonec jsme se sešli i s Radkem. Opravdu na to setkání strašně rád vzpomínám, protože jsme si s Billem moc rozuměli.
Postupně začal pracovat pro NHL.com, kde měl na starosti rubriku Across the pond, kde mapoval hokejové dění v Evropě. Dodnes jsme v kontaktu a strašně mě mrzí, že nemohl přijet na mistrovství světa do 20 let v Pardubicích a Liberci, kde jsme s ním počítali jako s hlavním tvůrcem anglické verze oficiálních webových stránek. Všechno bylo už zařízené, ale Billa potkala velmi nepříjemná událost v osobním životě a bohužel z návštěvy sešlo.
Věřte nebo ne, tady v Curychu jsem se setkal s dalším tehdejším spolupracovníkem z World.OHF.cz! Konkrétně s maďarským přispivatelem Istvánem Spillerem. Podobně jako Bill to byl obrovský propagátor tohoto serveru. Podobně jako Bill udělal pro WORLD.OHF.CZ strašně moc práce a nikdy za to nedostal ani korunu. Tehdy v roce 2000 István čekal se svou ženou první dítě. Dnes už má tři a je z něj komentátor maďarské televize. Už šestým rokem komentuje hokejové přenosy z mistrovství světa.
Jeho jméno se tady v Curychu objevilo v maďarském průvodci pro novináře a okamžitě jsem zavětřil. Když jsme jednu noc v naší maštali debatovali s maďarskými fanoušky, nemohl jsem se na něj nezeptat. K mému údivu Istvána oba dva znali a mluvili o něm velmi pochvalně, dokonce mi mailem poslali jeho fotografii. Vyrazil jsem tedy za ním na komentátorské stanoviště, představil se mu a István nemohl uvěřit svým očím. Začal se smát na celé kolo a říkal: “Věděl jsem, že jsi to tehdy myslel všechno vážně a já taky. Tímhle setkáním jsme si to společně dokázali.”
Probrali jsme naše životy, István si nechal vyprávět o Radisovi, chtěl vidět fotky jeho syna Martina. Skončili jsme půl minuty před začátkem třetiny, kdy Istvána jeho kolega už nervózně kopal do nohy. Maďaři asi spadnou, ale přiznám se, že jim budu přát do poslední vteřiny. Pro Istvána je to zatím vrchol jeho profesní kariéry. WORLD.OHF.cz nebyl jeho první hokejový projekt, ale ta velká hokejová vášeň z něj tehdy doslova čišela. Mimochodem, jeden z tehdejších příspěvků István věnoval tehdy dvacetiletému talentu Levente Szuperovi, současné brankářské jedničce národního týmu.
A tak jsem tady v Curychu uvědomil, že je to všechno pořád stejné. Řadu lidí jsem musel tehdy ke článkům na WORLD.OHF.CZ strašně kopat, prosit, slibovat jim hory doly. Bill s Istvánem ale naopak lanařili další potenciální přispivatele a byli neskutečně aktivní. Pořád mi dodávali sílu. A věřím, že i Radkovi. Byli motorem našeho minitýmu a také to oba daleko dotáhli. Jejich největší výhrou je fakt, že oba dělají práci, kterou mají rádi a patří ve svém oboru k uznávaným odborníkům.
I teď mám tu čest spolupracovat s celou řadou lidí s neuvěřitelným zápalem a pokud jim to vydrží…
Palec nahoru! 🙂
Toto se líbí Honzík Hrabal.
Amen:-) A pozdravujte ode mě Jacquesa!