Mistrovství světa v hokejbalu v Plzni je pro mne úplně první zkušenost s mezinárodním turnajem. Před začátkem jsem byl hodně nervózní, ale postupem času se můj tlak dostával do normálu. Jenže při psaní onlajnů je tomu někdy naopak.
Šampionát má za sebou kompletní tři hrací dny a z novinářského hlediska zatím vše běží podle plánu. Jediný menší problém je psaní onlajnů. V hlavní hale turnaje, ČEZ Aréně, takový problém není, jen když se chcete dostat na novinářská místa, k cestě potřebujete pořádnou fyzičku. Vystoupat totiž asi šedesát strmě postavených schodů vám dá pořádně zabrat. Při psaní onlajnů a reportaží se tedy nacházíme asi 30 metrů n. h. p. (nad hrací plochou).
Malá hala – poněkud horší podmínky nalezneme asi sto metrů od plzeňské arény. Už podle názvu vyplývá, že to nebude žádný luxus a pohodlí, ale dřina a píle o každý metr čtvereční. Jenže když vstoupíte do z většiny prosklené, dusné haly vidíte jen hrací ovál a dvě řady sedaček pro diváky.
Možná se budete divit, ale někdy je tam i lepší atmosféra než v ČEZ Aréně. Například při zápase Finů, kteří jsou na světovém šampionátu úplně poprvé, s Kajmanskými ostrovy se téměř celé utkání rozléhalo světoznámé „Suomi“.
Ještě lepší verze fandění se naskýtá při příjezdu několika mateřských školek z blízkého okolí, kteří si s sebou ještě přivezou fanouškovské nástroje. Děti fandí tomu, kdo právě vyhrává, takže o radostné úsměvy a neustálé povzbuzování není nouze. Poté se atmosféra může malinko poměřovat se zápasy českého národního týmu.
Pomalu se propracováváme k místu, kde bych chtěl psát podrobný onlajn přenos. Že by tamhle? Dojdu přesně doprostřed minitribunky, usednu, vytáhnu notebook a vyskytne se první problém. Low batery!
Marně několik minut hledám zásuvku až ji zahlédnu v dáli těsně vedle kabiny Kajmanských ostrovů. Zapnu, baterie vyřešena. Usadím se na lavičku a jediné co vidím, je mantinel, jak se otřásá, když se koná nějaký souboj. Také internetovou síť byste tam hledali jen marně. Nebýt Davidova Ufona, onlajnů byste se nedočkali.
Utkání začne. První dvě, tři zprávy se dají ještě stihnout, ale neustálé vstávání a cesta k mantinelu přece jen zabírá nějaký čas. Když je někdo vyloučen nebo padne gól, samozřejmě tu akci vidět nemůžete, a proto se musíte spolehnout jen na časomíru. Jejich hlášení není vždy slyšet a i kvůli tomu můžete vidět na onlajnech tento řádek: 18:22 – Za hákování je vyloučen finský útočník – doplníme později – . O krátkých přestávkách (5 minut) rychle sháníme všechny informace.
Nakonec se to vždy povede, ale zpoždění několika málo minut vám na klidu nepřidá a se stoupající nervozitou rapidně stoupá i počet chyb. Onlajny tady v Plzni jsou náročné po všech stránkách.
