Od 3. do 8. července 2010 se do Berouna sjelo osm národů něžného pohlaví, které chtěly udělat co nejlepší výsledek na Mistrovství světa organizace FIRS. Mezi nimi byly ostřílené týmy jako Kanada, USA nebo Česká republika, ale také uplní nováčci. Jmenovitě Čína a Slovenko. A právě o těchto dvou týmech by měl být tento blog.
Začneme českými sousedy – Slovenskem. Tento tým byl na mistrovství
světa omílán spousta aférami a já, šťastný vyvolený, jsem je měl
shodou okolností na starosti. S hrající trenérkou Ivanou Gajdošovou
jsem vždy po zápase sdílel, ač někdy nelehké, okamžiky při ohlasech
daného utkání.
Po první vysoké prohře 0:8 se Spojenými státy byla tato hrající
trenérka sdílná, ale při následné ztrátě 0:6 s Francií přede mnou
utekla se slzami v očích do sprchy. Až na vyzvání paní kustodky (na
obrázku/ mimochodem: najděte deset rozdílů!) ke mně paní trenérka
dorazila. Zůstaňme ještě u paní na fotce. Tato rázná žena mě vždycky
poté, co vyšla z kabiny “pohladila” svým hlubokým hlasem slovy: “Koho
chceš!” Poté již zpět zahučela v kabině a po chvilce mi mojí žádanou
hráčku vytáhla za dres ven.
Největší aféru ale způsobila v tiskovém středisku po zápase se
Španělskem, kdy byl slovenský tým nespokojen s výkony rozhodčího. Věta
“Nemáte tady čistou A4, abysme mohli napsat protest?” se zapsala do
dějin. Pomocnou ruku jí podala Lucka Mužíková se sice omaštěným, ale
hlavně prázdným papírem. Za chvilku se dáma vrátila. Nyní hledala
svojí černou taštičku, kterou u nás před tím ponechala. Lucka opět
projevila svůj soucit, kdy by nejraději věnovala slovenské kustodce
mojí tašku od foťáku, aby měla klid. Naštěstí jsem ji dokázal včas
zarazit.
Druhým nováčkem na šampionátu byla Čína. Již na první pohled bylo
vidět, že je to opravdový nováček. A proto si ho celá redakce
oficiálního webu velmi oblíbila. Všechny zápasy byly historické ve
všech směrech. Ať už ve skóre nebo v citech. Začal bych u slavné
hráčky číslo 10. Její jméno jsme nijak nehledali, ale pokud se řeklo
č. 10, každý věděl o koho jde. Její raritou bylo, že neuměla vůbec
bruslit. Což o to, rozjet se ještě šlo, ale zastavit, to byl pak
problém! Nicméně musím říci, že kroužení dokola výborně zapadalo do
čínské taktiky obranného čtverce. V rozhovoru na otázku, jak se
dostala na šampionát, odpověděla stručně a jednoduše: „ ;Tatínek
mi koupil brusle!”
Další významnou osobností byla Mo Fei nebo Fei Mo (dodnes jsme
nerozpoznali, co je křestní jméno a co příjmení). To byla jediná
hráčka (kromě Xiaolin Ding), která si alespoň trochu rozumněla s
kotoučem. Také byla nejlepší střelkyní svého týmu se třemi brankami.
Když vstřelila branku proti Kanadě, vypukla na čínské lavičce velká
sopka radosti, jelikož to pro ně byl národní úspěch. V následujících
zápasech už takové radosti nebylo, jelikož si na vstřílení branek,
konkrétně jednu za každý zápas, zvykly. Tato hráčka nám ale neutkvěla
v paměti kvůli svým brankám, ale kvůli jednomu momentu ze hry.
V zápase s Finskem v základní skupině ujížděla již za jasně
rozhodnutého stavu sama na branku. Zřejmě ale nečekala, že by ji o
tuto možnost mohl někdo připravit. Zezadu se k ní přiřítila
protihráčka, nadzvedla ji hůl a puk odebrala. Mo Fei nebo Fei Mo ve
vzteku, že ji někdo o šanci připravil zvedla ruku, dlaň sevřela v pěst
a na svoji soupeřku hrozila s mohutným výkřikem nějaké čínské věty,
kterou si netroufám kopírovat.
Šampionát byl skvělý. Týmy zde zažily mnoho úspěchů i zklamání. Osobně
jsem si ho velmi užil a myslím, že i všechny týmy. Jak Slovensko,
Čína, tak samozřejmě i zlaté lvice z Čech!
