Každý z nás cítí větší či menší sympatie k některé zemi a mnozí z nás mají své neoblíbené státy, kam by nejeli ani zadarmo. Starší ročníky neradi vzpomínají na válečné útrapy s Německou říší, historicky neoblíbeným státem je všeobecně Rusko či, přesněji řečeno, býval Sovětský svaz. Rozporuplné pocity pociťujeme ke Spojeným státům, ke kterým shlížíme buď obdivně, nebo naopak s despektem, ale rozhodně nás nenechávají neutrálně chladnými.
Samostatnou kapitolou jsou sportovní klání. Ta ve fanoušcích i hráčích přímo vyvolávají emoční bouře, ve kterých si mnohdy léčí své předsudky nebo dokazují sílu národní soudržnosti. Touží po zdolání odvěkých rivalů, po velkých úspěších, ve kterých by malý národ porazil silného „obra Goliáše“, slabý a utlačovaní zvítězili nad mocnými a všemocnými. Zkrátka, ať už jde o zkušenosti společensky politického rázu, nebo jen o opakované vyřazení ve čtvrtfinále stále tím samým soupeřem, byli, jsou a budou tu státy, které zkrátka a dobře při vší úctě „nemusíme“.
Na bitevním poli sportovních arén se tak odehrávají osobní i národní bitvy v mezích pravidel, fanoušek je vtahován do těchto soubojů a účastní se velkých vítězství i osudových proher, odžívá si své pocity a pohrává s barometrem národní hrdosti, který klesá a stoupá podle úspěchů reprezentačních mužstev.
O této stránce sportu jsem ale vlastně mluvit nechtěl. Naštěstí má sport ještě jednu mnohem důležitější stránku. Nestaví jen soupeře proti sobě, ale umí také neopakovatelně a často nečekaně sbližovat. Duch fair play si vane, jak se mu zlíbí, a využívá toho dobrého, co zkrátka a dobře každý máme na správném místě a co je tak často sportovci až přes míru vzýváno – ono pověstné srdíčko. A když nastane ta správná konstelace, to se pak dějí věci! A tím spíš, pokud jsou v hlavní roli ženy.
Sám jsem v průběhu berounského mistrovství světa žen v in-line hokeji jedno takové „sportovní obrácení“ prožil. Během každodenní redaktorské práce jsem sledoval hráčky a jejich trenéry, realizační týmy, team hosty, zkrátka celý ten turnajový kolotoč na hrací ploše i mimo ní a zachycoval jej v článcích a fotografiích. Upřímně doznávám, že mou Achillovou patou ve vztahu ke světovým velmocem byla Čína. Ve světě, ve kterém jsou i kanadské brusle vyrobené v Číně, čínský je i švédský nábytek a opatrně se šeptá o porušování lidských práv, jsem si nějak nedovedl představit, že by si mé sympatie mohly získat právě reprezentantky této země.
První oťukávání vrávorajících žen na kolečkových bruslích a první minuty utkání strávené pohledem na jakýsi obranný lichoběžník před čínskou brankou byly, přiznávám, rozpačité. Ale po skončení zápasu mi při pohledu na rozesmáté tváře začalo docházet, že všechno může být i jinak. Z čínského mužstva sálá radost už ze samotné účasti na mistrovství. Tohle mužstvo si to i přes porážky dokáže užít. Po poslední vteřině zápasu přichází srdečné podání rukou, následuje veselé focení se soupeřkami. Promíchané barvy dresů se tlačí v neurovnaném chumlu, fotoaparáty cvakají. Tady soupeř není nepřítel. Číňanky rázem získávají nejen moje sympatie, ale i přízeň publika a ostatních týmů. První střela na branku sklízí potlesk, první samostatný únik hlasité ovace, první vstřelená branka naprostou bouři nadšení. Rozpoutává se radost jako by šlo o vítěznou branku ve finálovém utkání. Čína si právem na konci turnaje odnáší ocenění Fair play.
Turnaj mi ovšem přichystal ještě jedno příjemné překvapení. Tím bylo mužstvo Spojených států amerických. V každém z rozhovorů se dotazované hokejistky vyjadřovaly velmi uctivě o soupeřkách. Žádná arogance, žádná povýšenost a namyšlenost. A v zápase proti Číně přichází nejkrásnější gesto Američanek. Ke konci utkání, kdy je již rozhodnuto o jednoznačném vítězství zámořského celku a čínské reprezentantky sotva vláčí nohy po in-linové ploše, nepřichází žádný drtivý tlak deklasující vysílenou Čínu. Ba co víc, téměř se zdá, že několik rychlých brejků Američanky úmyslně kazí. Jak se později dozvídám, trenéři svým svěřenkyním nakázali, že nesmí zesměšnit soupeře. Všechna čest, pane trenére Sgrillo! A hodnocení zápasu? „Trošku se stydíme, že jsme dostali branku, ale na druhou stranu bylo úžasné vidět čistou radost na tvářích Číňanek, které se z gólu radovaly. Ty sehrály výborné utkání, překvapily mě, jak silné byly jako tým,“ to byla slova amerického hlavního kouče. Smekám podruhé a v duchu se zaříkávám, že už nebudu mít nikdy předsudky k žádnému státu. Souboj těchto dvou světových velmocí, ač v tomto sportu na opačných pólech, byl velkou školou sportovního ducha a lidskosti.
