Berounský šampionát v in-line hokeji pro mě byl první akcí v roli novináře pod hlavičkou MF DNES, ale i tak jsem žil v rodině eSports.cz 🙂
Do Berouna jsem jel vlakem a byla to příjemná cesta. Ne, České dráhy nezvýšily komfort ve svých vlacích. Ale když někde v Praze přistoupila pohledná slečna a sedla si naproti, drcání na kolejích bylo hned lépe snesitelné. Měl jsem sice v telefonu puštěný film, ale víc než děj jsem sledoval jí 🙂
Pokud jde o samotné mistrovství, neměl jsem takovou fušku jako kluci, kteří se starali o web. I tak jsem od Míši Slavíka občas dostal nějaký ten úkol. Tak třeba rozhovor s Davidem Balázsem.
Míša mi povídá: „Zeptej se ho na Kadaň. Letos ani moc neměli starosti se záchranou.“ Tak jsem se prostě zeptal. David Balázs jen vykulil oči a říká: „Člověče, než přišel novej trenér, byli jsme poslední!“ S takovou odpovědí jsem fakt nepočítal a v tu chvíli jsem jen zamumlal něco ve smyslu, že jsem samozřejmě myslel to období, když přišel nový kouč
Pak jsem to žehlil dotazy k in-line hokeji, které už seděly, ale David Balázs si o mně i tak musí myslet, že jsem debil 🙂
To rozhovor se sudím Jiřím Rozlílkem byl povedenější. Pan rozhodčí si objednal interview u Lucky Mužíkové, takže ho možná zklamalo, že ho nezpovídala ona. Ale na druhou stranu, jen co uviděl můj diktafon, rozzářily se jeho oči a radostně odpovídal.
Chtěl jsem si s ním povídat nejdřív o in-line hokeji a pak o tom klasickém, aby rozhovor měl hlavu a patu, ale pan Rozlílek hned v první otázce k in-line hokeji (na kterou odpovídal asi minutu), stihl zdůraznit, že píská extraligu ledního hokeje a není tedy žádné béčko 🙂
Aby to však nevyznělo nějak špatně (s tím mám jisté zkušenosti na Facebooku :)), byl to sympaťák.
Volné chvíle jsme si přes den i noc občas zkrátili pokerem. No, škoda, že vklady nebyly o trochu větší. Dva ze tří těch sranda turnajů za dvacku jsem totiž vyhrál. Jenže ta stovečka se o několik málo hodin později stejně přesunula do kasy Tipsportu 🙂
Radek Barkman mě při pohledu na své, zřejmě špatné karty, neustále obviňoval, že mám až moc velké štěstí. Štěpán Tomš mě zase nazval továrníkem, protože moje žetony připomínaly komíny jak ve fabrice. Chudáci kluci nevěděli, kdy blafuju a kdy sázím, protože jsem fakt něco chytil. Takže paráda. Co lepšího si přát 🙂
Nocování už nebylo tak příjemné jako moje pokerové výsledky. Ten gauč prostě nebyla žádná hitparáda.
No, jednu noc bych byl rád i za ten gauč. To když se Áda, můj předchůdce na gauči, rozhodl, že zůstane až do rána a já mu jakožto staršímu gauč vrátil. Moje místo bylo rázem vedle na zemi 🙂 Ukořistil jsem aspoň tři polštáře, ale co vám budu povídat…
Když jsem se o noc později vrátil na gauč, připadal jsem si jako v pětihvězdičkovém hotelu 🙂
