Revoluce, kterou od loňské sezóny učinil šéf evropského fotbalu Michel Platini, přihrála českému fotbalovému šampiónu výrazně větší možnosti, jak se probojovat do miliónové Ligy mistrů, kde jen pouhou účastí každý klub získá 180 miliónů korun. Pražská Slavia této nabídnuté šance loni nevyužila, poté co vypadla s moldavským Sheriff Tiraspol tak dostává příležitost loňský mistr a její dávný městský rival, Sparta.
Sparta musela startovat již v druhém předkole ze čtyř, první překážku v podobě lotyšského Metalurgu Liepaja však zdolala s velkou grácií a po výhrách 3:0 a 2:0 se snadno kvalifikovala do předkola třetího. To se losovalo ještě mezi odehráním obou zápasů druhého předkola a Spartě los přiřkl vítěze souboje KKS Lech Poznaň (Polsko) – FC Inter Baku (Ázerbajdžán) a protože si Poláci z Baku přivezli vítězství 1:0, nikdo nepochyboval o jejich postupu a boji proti Spartě. Vzhledem k prostředí, které dovedou polští fanoušci proměnit ve fantastickou fotbalovou atmosféru, jsme tak hned po losu začali s kamarády připravovat sestavu pro automobilový výjezd do zhruba 400 kilometrů vzdálené Poznaně. Záchvěv nervozity však nastal během odvety zmiňovaného dvojzápasu, protože Inter Baku dokázal v závěru prve bezbrankového duelu skórovat a tím dovést zápas do prodloužení, po dramatickém penaltovém rozstřelu, kdy se rozhodovalo až v jedenácté sérii, však naštěstí uspěl Lech a tím naší cestě do Poznaně nic nebránilo. Tam se však hrála až odveta tohoto duelu třetího předkola Ligy mistrů, na pražské Letné před téměř 15 tisíci diváky (z toho více jak 3 tisíce polských fanoušků) rozhodl Erich Brabec jedinou brankou ve prospěch Sparty. Tím získala cesta do Poznaně další náboj, neboť Sparta si vytvořila velmi zajímavou pozici do odvety a naopak pro Lech rozhodně nebylo nic ztraceno a dalo se tak očekávat velké peklo v hledišti i na trávníku. K tomu se mi objevila možnost psát online přenos přímo z místa dění, stadionu, jenž je připravován pro ME 2012, které se uskuteční v Polsku a Ukrajině.
Ve středu konečně nastal den D a po osmé ráno vyrážím společně s fotografy sparťanského fanouškovského webu do Poznaně, půlmiliónové metropole Velkopolského vojvodství. Polské silnice tradičně měly daleko k ideální fyzické kondici a do místa určení přijíždíme kolem druhého hodiny středoevropského letního času. Výkop zápasu byl plánován na osmou hodinu, čímž jsme měli k dispozici dostatečnou časovou rezervu. Okamžitě po příchodu ke stadionu zaujaly velké stavební práce, směřované ke zmiňovanému evropskému šampionátu, neboť Stadion Miejski, jak je tento fotbalový chrám nazýván, je od roku 2003 zcela rekonstruován a je z něj tvořena jedna z nejmodernějších fotbalových arén v Evropě. Dokončení rekonstrukce se však chystá až za měsíc, oficiálního otevření se stadion dočká až 20. září, kdy zde vystoupí rocková hvězda Sting. Stavební práce jsou tak v plném proudu a poté, co jsme si prošli fan-shop domácího týmu spojený s nákupem drobných suvenýrů (nabídka velice široká, i ceny poměrně nízké v porovnání se sortimentem ve sparťanským shopem na Letné) se nikým nerušeni vydáváme prohlédnout celý stadion, na nějž se dostáváme naprosto bez potíží, nikdo si nás nevšímá a ani se nemusíme prokazovat lístkem, ničím. V Česku naprosto nevídaná situace, kdy si detailně prohlédnout stadion zevnitř, prakticky není možnost, natož v den pohárového zápasu a natož v takovém chrámu, jenž se staví v Poznani. Dostáváme se tak například do VIP prostor a především i přímo na hrací plochu. Nutno podotknout, že pažit v poznaňské aréně měl k alespoň průměrné kvalitě opravdu velmi daleko a bylo jisté, že se bude hrát na velmi špatném terénu. Mimo to byla již několik centimetrů za postranními čarami směs bahna, písku a bůhvíčeho dalšího, že občas měli fotbalisté problémy i se zahráváním rohového kopu. V pokutovém území evidentně měla tráva zcela jinou barvu než na zbytku hřiště, asi si ještě „nesedla“ s většinou hřiště. Mimo travnaté plochy však roste v Poznani opravdu stadion té nejvyšší kvality a až bude plně dokončen, bude to opravdová pecka. Kapacita rostoucího stadiónu má být 45 800 míst, jelikož však podélné tribuny a nejvyšší ze tří pater jedné z tribun za brankou stále nejsou dokončeny, mohlo se na zápas Lechu se Spartou přijít podívat pouze okolo 14 tisíc diváků, ačkoliv poptávka po lístcích byla až několikanásobná, jelikož Lech se stal v květnu polským mistrem po dlouhých sedmnácti letech a místní chtěli dotáhnout klub až do hlavní fáze Ligy mistrů. Před odchodem jsme ještě stihli ponechat na lavičce hostujícího týmu zmínku o našem pobytu v těchto místech a vyzdobili jsme ji několika sparťanskými samolepkami, kterých si nikdo z místních nevšiml a zůstaly na svých místech minimálně až do samotného zápasu, kdy potěšily i sparťanské náhradníky po příchodu na jejich posty.
Po téměř hodinu a půl dlouhé exkurzi po celém stadionu se vydáváme prohlédnout i okolí, které nám velmi připomínalo mnohé okrajové čtvrti Prahy, mimo domů, čerpací stanice a jedné samoobsluhy, jsme tu nenašli v okruhu dobrého kilometru a půl absolutně nic jiného, o nějaké hospůdce na předzápasové občerstvení nemohlo být ani řeči.
Čas již utekl téměř na půl sedmou, tedy hodinu a půl před výkopem a vracíme se zpět ke stadiónu, kde jsme měli na tuto dobu smluvené vyzvednutí akreditací. Již těchto devadesát minut před zápasem se ke stadionu valily davy fanoušků v modro-bílém a na každém kroku bylo cítit, že se tu dnes odehraje něco více, než obyčejný ligový zápas. Atmosféra byla vskutku velmi fotbalová a přátelská již mimo stadion. Tiskové středisko ničím nevyčnívalo, maximálně tedy faktem, že ještě pětadvacet minut před výkopem zde stále nebyly k dispozici sestavy obou celků (v době, kdy už to jsou schopni dávno mít připravené i třeba na žižkovské Viktorce), musel jsem se tedy obejít bez nich a vystačit si s informacemi z oficiálního webu evropské fotbalové federace uefa.com, kde již dávno měli napsané jedenáctky obou celků, které zápas zahájí. Vydávám se tak na svůj post, jenž byl na novinářské tribuně, zcela nahoře na jedné z tribun za brankou. Výhled odsud byl sice velmi hezký, nikoliv však ideální pro moje potřeby, jelikož ke hřišti to bylo opravdu velmi daleko a rozlišit některé hráče, opravdu nebylo snadné. Tím jsem mohl ještě více ocenit výkon kolegy Jardy Plašila z Radiožurnálu, jenž sedící vedle mě komentoval živě celý druhý poločas pro tuto rozhlasovou stanici.
Patnáct minut před výkopem již byl stadión zcela zaplněn, respektive byly zcela zaplněny sektory, které mohly být pro tento zápas osazeny domácími fanoušky. Jak jsem zmiňoval, vysoké podélné tribuny musely zůstat prázdné a téměř si ani nedovedu představit, jaký rachot zde bude, až bude moci být stadion vyprodaný. I takto však polští fanoušci rozjeli veliké představení, které se téměř nedá popsat, člověk to musí zažít na vlastní kůži. Již při předzápasové klubové hymně zpívané oběma domácími kotli mrazilo v zádech, natož poté při chorálech během celého zápasu. Skutečně modro-bílé peklo! Z Česka přijelo zhruba 130-150 aktivně fandících Sparťanů, kteří také podali vynikající výkon celo-zápasovou podporou svého týmu, proti hrdlům čtrnácti tisíc místních fanatiků však neměli příliš šancí se hlasově výrazněji prosadit. V níže položeném sektoru se pak objevila další více jak stovka sponzorů a hostů od klubu.
Samotný zápas přenášela Česká televize na svém sportovním programu, většina fotbalových fandů jej tak měla možnost shlédnout v přímém přenosu a není potřeba se o něm tolik rozepisovat. Snad jen to, že Sparta, v sestavě Blažek – Kladrubský, Řepka, Brabec, Pamič – Hoheneder – Sionko, Kucka, Matějovský, Kadlec – Wilfried, a ve žlutých dresech hrající, přežila již v páté minutě tyč po hlavičce kolumbijského stopera Lechu Arboledy, v závěru prvního poločasu pak netrefil míč na malém vápně zcela osamocený Wichniarek. Do šaten se tak šlo za bezbrankového stavu, který stále přibližoval vidinu postupu českému celku, navíc pět minut po přestávce se do pokutového území rozběhl osmnáctiletý Václav Kadlec, domácí kapitán Bosacki jej poslal k zemi a francouzský rozhodčí Fautrel neváhal s odpískáním pokutového kopu, který hladce proměnil ve vedoucí a klíčovou branku Jiří Kladrubský. „Kolejorz“ neboli v českém překladu Železničáři, jak se přezdívá poznaňskému celku, se již v další fázi zápasu nepropracovali k vyložené brankové příležitosti a Sparta si tak s přehledem došla pro vítězství 1:0 a postup do čtvrtého předkola Ligy mistrů. Největší vzrušení v posledních patnácti minutách tak přinesli spíše nefotbalové situace při mnoha vzájemných konfliktech a strkanicích mimo hru, vyloučením to odnesl domácí Bosacki a Sparťané Matějovský se Sionkem, kteří tak budou Spartě chybět minimálně v prvním utkání čtvrtého předkola nejprestižnější evropské klubové soutěže, kdy pozdější los rozhodl o česko-slovenském derby mezi Spartou a Žilinou, kdy vítěz si již zajistí účast v hlavní fázi Ligy mistrů. V úvodním utkání bude Sparta i Bony Wilfrieda, jenž v Poznani inkasoval druhou žlutou kartu v soutěži, vystavující stopku pro další zápas.
Sparťané tak po zápase mohli slavit se svými fanoušky postup do čtvrtého předkola a spokojeně odletět zpět do Prahy. Nás ještě po návštěvě pozápasové tiskové konference čekala šestihodinová štreka domů, před níž se o nepříjemné překvapení postaral nějaký místní občan, jenž si přinesl barvu a velkou štětku, kterou poničil kapotu a zadní sklo našeho výjezdového vozu nápisy symbolizujícími Lech Poznaň. Barva sice ještě nestihla zaschnout, přes to jsme postrádali prostředky, kterými bychom vše napravili do původního pořádku a tak nám musel pomoci až pumpař Břetislav na jedné liberecké benzínce, sympatizující se sešívaným pražským klubem a kterému jsme výsledkem dle následné reakce zjevně radost neudělali. Nicméně nám pomohl lahví lihu a společnými silami jsme barvu z velké části kapoty dokázali odstranit. Do Prahy přijíždíme v pět hodin ráno, dobře naladěni do začínajícího nového dne.
Rozsáhlou fotogalerii ze stadionu v Poznani najdete zde: http://picasaweb.google.cz/TMacACS/PoznanSparta#
