Nikdy v životě jsem nebyl tak pyšný na sebe samého jako po skončení mistrovství světa 2009 v hokejbale v Plzni. Češi vyhráli zlaté medaile a my v eSports.cz jsme udělali po obsahové stránce náš nejlepší web. Prezident světové hokejbalové federace ISBHF Domenic Di Gironimo mi po MS poslal srdceryvný email, kde uvedl: “Chtěl bych vám poděkovat za vaší skvělou práci kterou jste udělali. Bylo to zdaleka nejlepší zpravodajství v historii všech světových šampionátů. Lidé po celém světě byli okouzleni.”
Dojalo mě to víc než fakt, že jsme vyhráli zlaté medaile. Když jsme tehdy na legendárním a opravdu nekonečném večírku v plzeňské VIPce slavili v šéfovských křeslech, se sudem piva a párky v čokoládě titul, měl jsem poprvé a zatím naposledy pocit, že kousek těch zlatých medailí patří i trošku nám.
Říkali nám mateřská školka a na šampionát přijela celá řada mladých kluků napříč redakcemi eSports, která do té doby nedostala šanci pracovat na žádné větší akci. Po večerech při křidýlkách z Buffala a dvou dvanáctkách v plzeňském Pubu, v nuzných prostorách bývalého hotelu Škoda, bowlingových dýcháncích s Milanem Volákem a samozřejmě na zimním stadionu však vznikla parta, kde se spojili výjimečně inteligentní mladí muži, kteří nejen tvrdě pracovali a bojovali jeden za druhého, ale pořád se smáli a vtipkovali a hlavně se měli rádi.
Vznikl základ party kolem Tomáše Pavlíčka, Tomáše Nejedla, Radka Barkmana, Ondřeje Kubáta, ke kterým se pak během světového šampionátu v in-line hokeji v Berouně o rok později přidali další jako Adam Bagar, Adam Sušovský, Janek Šimek nebo Míša Slavík, kteří se rozhodli. že si udělají výlet do Kyjeva. Kluci pozvali i mě a musím říct, že jsem z toho měl velkou radost. Mimochodem, na tehdejším slavném večírku, kde jsme slavili zlaté medaile našich hokejbalistů, byli i další účastníci našeho výletu do Kyjeva, Roj a Pavel Hrdina. Do téhle nové generace patří bezpochyby i Petr Košatka, Petr Dejnožka, Lukáš Peroutka a další, kteří se cesty na Ukrajinu nezúčastnili.
Bylo mi opravdu ctí, že jsem se toho výletu na Ukrajinu mohl zúčastnit. Akci organizovali jiní, já se jen účastnil. Na druhou stranu je mi líto, že jsem v dobách, kdy jsem byl ještě teenager nebo v době, než jsem dosáhl 26 let svého života tak málo cestoval. Cestování rozšiřuje obzory, napomáhá vidět věci v širších souvislostech, zlepšuje schopnost dělat moudrá rozhodnutí a konečně dělá člověka tolerantnějším. Omezených lidí běhá po světě dost i tak.
Na závěr ještě dovolte, abych se vrátil k první větě, kde píšu o tom, že jsem byl na sebe po MS v hokejbalu tak hodně pyšný. Pyšný jsem nebyl na svou práci. Pyšný jsem byl na to, jak skvělé lidi po stránce lidské i pracovní jsem na to mistrovství vybral. A potvrdil mi to i tenhle krásný výlet.
Vlastně tím vznikla nová generace esporťáckých kamarádů, která už nepatří mezi “otce zakladatele”. Do téhle party patří třeba David Lukeš z Českých Budějovic, Vašek Rybáček a Kuba Holý z Plzně, Miro Votava ze Slavie, Honza Chlubna z Karlových Varů nebo Jarda Svoboda ze Šumperka… Základ téhle party se poprvé sešel na práci na webu k MS 2001. I tehdy čeští bojovníci, byli to hokejisté, dobyli zlaté medaile.
