Kyjev? Návštěva, která stojí za to!

Myšlenka výletu na Ukrajinu se sice zpočátku pro mnohé jevila jako bláznivý nápad, ale až  po absolvování víkendového pobytu v hlavním městě této východoevropské země se ukázalo, že to byl nápad výborný. Někomu totiž tato návštěva otevřela oči, jinému zas potvrdila to, co si o východu myslel už dávno. Každý si ale určitě přišel na své a získal nové zážitky.

Osobně jsem se do Kyjeva těšil, baví mě poznávat nové destinace a rozšiřovat si tak své vědění o světě. Ještě před onou cestou jsme si dostaveníčko dali v Horních Domaslavicích ve Slezsku, kde se konalo menší soustředění. 🙂 Samotný odlet na Ukrajinu byl naplánován z letiště v polských Pyrzowicích nedaleko Katowic. Někteří z nás cestu letadlem absolvovali poprvé. Trvala však něco málo přes hodinu.

První pravé ukrajinské  dobrodružství na nás čekalo už na kyjevském letišti Borispol. Nejrozšířenější druh tamější městské hromadné dopravy, tzv. maršrutka, tedy pochybně vypadající osobní dodávka, která ze zastávky odjíždí až po naplnění. „Večerní život je v Kyjevě nebezpečný,“ pravil hostelový šéf po našem ubytování. Nepustil nás tedy ani „na jedno“, a tak jsme si museli nechat zajít chuť a počkat na sobotu. Především Ádu na hostelu překvapil hladký záchodový papír, který se dříve používal i u nás a svému účelu sloužil jen pramálo.

Sobotní dopoledne začalo poznáváním různých koutů metropole na Dněpru. Za zmínku rozhodně  stojí české tramvaje ve značně zuboženém stavu, jezdící na nerovných kolejích s průvodčím a na jízdenky za necelé čtyři koruny. Na ulicích bylo spoustu různých stánků, kde se prodávalo skoro všechno. Od jídla po hrníčky, matrjošky až ke komunistickým důstojnickým čepicím. Už tady nás překvapila vstřícnost místního obyvatelstva.

Přes návštěvu památek jsme se dostali k fotbalovému stadionu místního Dynama, do jehož útrob nám byl vstup bohužel zapovězen, neboť bránu hlídalo několik starých bardů, které se nám různými způsoby přesvědčit nepodařilo. Svou chutí nás zaujalo i Černihivské pivo, o tradiční vodce nemluvě. 🙂

Kyjevské metro patří k nejlevnějším na světě. Jeden žeton stojí zhruba čtyři koruny a jezdit můžete libovolně dlouho. S vozovým parkem je to podobné jako s tramvajemi nebo trolejbusy. Koleje totiž brázdí soupravy, které v sedmdesátých letech minulého století otevíraly první trasu pražského metra a vydržely hezkou řádku let.

Také noční život přinesl překvapení. Žádné nebezpečí na nás nečíhalo, spíš naopak. Potkali jsme naše vrstevníky, kteří se s námi hned dali do řeči. Co říci závěrem? Měli jsme se skvěle, poznali spoustu nových věcí a klidně bych se ještě někdy na Ukrajinu vrátil!