V sobotu, kdy přijel Áda za námi do Drážďan, jsme s Ondrou Kalátem měli první volnější den na mistrovství světa osmnáctek. Češi měli za sebou dva zápasy a my jsme ten den mohli „odpočívat“. Vyzvedl jsem tedy Davida na nádraží a jsme si dali před Burger Kingem. Ve stanovený čas jsem tedy dojel na místo, jenže Šlégi nikde. Po chvilce jsem mu zavolal, kde se zrovna nachází a on mi pověděl na nějaké tramvaji a že se ptal snad deseti lidí a nikdo neví, kde je Burger King, že ho posílají přes Prager Strasse do Mekáče. Holt bez řeči ani ránu.
Po chvilce čekání Áda našel mekáče a i mě a mohli jsme vyrazit do haly. Na večer už Ondra mezitím měl jasný plán. Musíme najít restauraci, kde se hraje El Clasico. Ptal jsem se tedy v tiskáči Němců, jestli není někde v Drážďanech nějaký Sportbar. „Športbar? Ne, also keine Ahnung.“ Nejčastější jejich odpověď. Zkusili jsme tedy restauraci v Aréně. Fotbal začínal ve 22:00, dorazili jsme pěkně před desátou a já jsem se šel zeptat k baru, zda mají v hospodě televizi. Paráda, telka tam byla. Poprosil jsem tedy servírku o zapnutí El Clasica. Ona nám hned řekla, že za půl hoďky zavírá, a že stejně nebudeme moci koukat až do konce. Kluci si tedy chtěli dát aspoň jeden poločas, jenže kromě Bundesligy dávali ještě golf a americký fotbal. Optal jsem se tedy, kde je tu nějaký Sportbar. „Športbar? Ne, also keine Ahnung,“ odpověď jako přes kopírák.
Jelikož jsem ten den měl Černého Petra v řízení, musel jsem se proplétat uličkami v Drážďanech já. Áda tedy serfnul na mobilu a za 1MB stáhnul informace o české hospodě, kde by dle jeho mínění měli dávat španělskou ligu. Španělskou ligu v české hospodě? Podle Ády a Ondry jasná věc :).
Navigace nás přes malinké problémy dovedla na fotbalové místo. Jenže v české hospodě neměli ani televizi, natož aby tam dávali španělskou ligu. Zeptal jsem se opět číšníka, jestli není poblíž nějaký Sport bar. „Športbar? Ja, also gehen sie geradeaus und dann sofort links,“ první kapka naděje. Sedli jsme do auta, po pár metrech jsme auto píchli na zákaz a našli Sportbar s cedulí „Fussball“. Zašli jsme dovnitř a na obrovské zdi běžel fotbal, jenže pro naše zklamání Bundesliga. Šel jsem tedy k číšníkovi, zda by nám tam nemohl dát El Clasico. „Tut mir leid, aber wir haben nur Bundesliga,“ zase vedle :(.
Rozhodli jsme se tedy jen tak jezdit po městě, a že snad stihneme aspoň druhý poločas. Mezitím, co já jsem sledoval pozorně značky, kluci hledali zapnuté zelené obrazovky. Už jsme to začali pomalu vzdávat, když Áda zakřičel ze zadní řady, že tam v hospodě dávali fotbal. Zaparkovali jsme okamžitě a poklusem jsme mířili k údajné hospodě. Když jsme došli k obrazovce, nestihli jsme se divit. Áda viděl reklamu na oblečení a hon na El Clasico tedy pokračoval. Poblíž luxusního krámu s oblečením byla hospoda, a jelikož já už jsem neměl chuť se ptát, zašel se zeptat Ondra na Športbar.
A úspěch! Byli jsme sice posláni opět na další místo, ale prý tam zaručeně dávají španělskou ligu. Ondra nás s Ádou táhl nějakým podchodem, když jsme uviděli pár fanoušků, jak sedí na terase a pozorují s půllitrem v ruce zelenou obrazovku. Po rychlém vstupu do Irské hospůdky Ondra uloupil tři místa, za která chtěli Němci nějakou úplatu. „Sorry, nerozumíme,“ česky jsme spustili. Rychle jsme si tedy objednali pivo, já bohužel nealko. Z El Clasica jsme viděli nakonec asi jen dvacet minut, ale stálo to za to. Poté jsme zůstali až do zavíráčky v hospůdce sedět a Áda nás bavil svými historkami.
Asi dva dny na to napadlo Ádu, že by to chtělo dát si jídlo v té české hospodě, kde jsme byli. Vše podtrhnul perfektními referencemi od Lukáše Součka, který tam byl pár dní před námi. Po krátkém přemlouvání nás David udolal, ale opět jsem byl ten den, i když jsme se s Ondrou v řízení každý střídali, řidičem já a pivo pro mě bylo tabu. Jelikož jsme věděli, kde se hospoda nachází, nebyl problém ji najít.
„Klucí, já si musím dát konečně pořádné české jídlo,“ řekl Áda v německé restauraci uprostřed Drážďan. „Dělejte, dělejte, já mám hrozný hlad,“ neustále na nás naléhal k výběru. Dal si tedy svíčkovou, já pivní gulášek a Ondra tam kopl na večer jednu česnečku. K tomu si kluci dali jednoho tupláka, kterého cumlali až do zavíráčky. Jídlo bylo dobré, ale Němci se mají ještě co učit o českých jídlech. Ovšem posezení to bylo výborné a až se někdo vydáte do Drážďan, tak tam určitě zajděte.
