V sobotu, kdy přijel Áda za námi do Drážďan, jsme s Ondrou Kalátem měli první volnější den na mistrovství světa osmnáctek. Češi měli za sebou dva zápasy a my jsme ten den mohli „odpočívat“. Vyzvedl jsem tedy Davida na nádraží a jsme si dali před Burger Kingem. Ve stanovený čas jsem tedy dojel na místo, jenže Šlégi nikde. Po chvilce jsem mu zavolal, kde se zrovna nachází a on mi pověděl na nějaké tramvaji a že se ptal snad deseti lidí a nikdo neví, kde je Burger King, že ho posílají přes Prager Strasse do Mekáče. Holt bez řeči ani ránu.

Před mistrovstvím světa osmnáctiletých jsme s Ádou zamluvili v Německu dva hotely. Jeden bez snídaně, ale s internetem v Drážďanech, druhý naopak s ranním gáblíkem, ale s totální mrtvou zónou v Crimmitschau. Na nás s Ondrou Kalátem připadl útulný pokoj v saské metropoli s dost typickým německým názvem Adler. Místo Ády, který dorazil později, se na turnaj vydal Míša Slavík a jeho „partnerkou“ v Crimmitschau se stala Dominika Handzušová, jenž měla na starosti zpravodajství slovenských hráčů. Hlavně teda TV.