Na svůj první výjezd s eSports jsem byl povolán na přerovské MS žen do 18 let, a to tak rychle, že jsem celý turnaj prožil v euforii a pak jsem s radostí vytvořil blog. Tentokrát to bylo těžší. Díky MS mužů do 18 let v Brně jsem zameškal hodně učiva v už tak nabitém školním období. Navíc jsem byl na šampionát stoprocentně připraven, takže se žádná euforie nekonala; byl jsem však k ní i tak opravdu blízko. Proto se mi v posledních dnech stávalo, že jsem ztrácel motivaci tento blog napsat (fakt, že jsme na konci sezony to pouze umocňuje), ale přeci jen se o to pokusím.
Obvykle když jedu někam pryč, nejvíce se těším na cestu – že z pohodlí vlaku poznám zase nějaký nový kraj. Do Brna jsem jel ale s absolutně jiným cílem – vidět skvělý hokej a nezklamat ostatní. Co nezklamat, chtěl jsem je ohromit. Nevím, zda-li se mi to povedlo, ale oni mě stoprocentně ohromili. Tomáš Čekal je obrovský dříč a opravdu laskavý člověk, díky němuž jsem nemusel první noc spát na ulici. Další den jsem potkal Michala Slavíka, vůdce naší výpravy, který si vše ošéfoval, jak se sluší a patří, Ondru Nejedla, Dereka O’Briena, Tomáše Pavlíčka, kterého už malinko znám z Liberce, a Ondru Kaláta. Také brněnská část redakce, do níž patřili David Nekvinda, Václav Trávníček a celebrita Pavel Kuba, byla skvělá.
První den mě tedy Tomáš zavedl někam na okraj města a už už jsem měl strach, že to se mnou skončí špatně. Pak se ale na horizontu objevily další paneláky a nebezpečí bylo zažehnáno. Po klidné jízdě vlakem z Liberce přes Pardubice to byl nejdramatičtější moment celého dne. Další den jsem ještě neměl dlouho co na práci, a tak jsem naštívil Petrov, poutní místo s dominantou brněnské „skyline“. Vylezl jsem na věž tamní katedrály, či co to je, a byl jsem rád, že jsem slezl dolů před zvoněním obrovských zvonů. První zápasy proběhly podle představ, jinak ale vypadalo místo našeho pobytu. Ubytovna kdesi uprostřed sídliště, ve které jsme bydleli my, Ukrajinci a cikáni (výraz, který podle brněnského cikána z jednoho z tamních nonstopů není hanlivý). Určitě to ale mohlo být horší, takže za tu cenu, neberte to.
Další den mě uchvátila skvělá atmosféra brněnského Ronda při zápase finále s Pardubicemi, dokonce jsem schytal hit od Jakuba Svobody. Vstřebalo jej však plexisklo, kterým jsem byl vyzbrojen. Třetí den se hrálo v Břeclavi, kam se jelo po nepříliš upravované dálnici a kde se hrálo v areně bez míst pro novináře. Přesněji, měli jsme svá místa, ale nebyly tam zásuvky, takže Ondra Nejedlo si musel půjčit můj notebook, aby mohl psát onlajn. Každopádně mě tam čekal první rozhovor na turnaji, konkrétně se Sethem Jonesem, který jednou bude úžasným hokejistou.
Zbytek první části pobytu probíhal celkem stereotypně, nebo mi alespoň tak připadá po více než měsíci. Pak jsem se ale vrátil na den domů, počemž jsem musel na hokej zase do Břeclavi. Tentokrát to bylo daleko lepší. Jeden ze skautů totiž na tribuně nechal speciální číslo The Hockey News, nejprestižnějšího hokejového média na světě. Teprve před několika dny jsem ho dočetl. Také jsem po obou zápasech musel na rozhovor, čímž jsem dotáhl svůj celkový počet na pět rozhovorů v pěti dnech. Nevím proč, ale nějak jsem si rozhovory zamiloval a nemohl bych ve zbytku turnaje překousnout, že bych po utkání nějaké interview neudělal. Já, který měl vždy rozhovory ze všeho nejméně rád. Věděl jsem ale, že se to jednou zlomí.
Ze zbytku turnaje si pamatuji tak akorát předvídatelné vyřazovací boje, které vyhráli hokejisté USA, a naše multikulturní posezení v místních hospodách. Kromě Čechů a Kanaďana Dereka s námi pravidelně popíjeli Rusové Jevgenij Belousov a Roman Solovjov a Američan/Němec Chapin Landvogt z Hockey’s Future. Důležité však bylo, že všichni tam byli skvělí lidé, včetně Ády, který se tam na chvilku objevil, pak zase zmizel, pak se znenadání objevil v Břeclavi, kam ani nechtěl, zmizel znovu a znovu až se nakonec vrátil a kvůli nevolnostem musel jet zase domů. Ale tři nejlepší věci?
Jednou z nich byl HD stream zápasu Penguins-Flyers, toho s hodně rvačkami, který jsme měli v press centru díky Derekovi. Zbytek sebral nedaleký Sportbar Arena, který měl senzační těstoviny „Lazio“ a v poslední večer také dvojici opravdu pohledných servírek.
