Na mezinárodní hokejové turnaje jezdím už 14 let. Když to bylo poprvé, byl to docela impulsivní nápad. Prostě jsme se ve třech lidech domluvili, že jedeme, a jeli jsme. Jen tak na blint. Lístky jsme neřešili. Po příjezdu do dějiště MS jsme byli příjemně překvapeni. Ledva jsme se přiblížili k basilejskému zimáku, byli jsme osloveni opáleným týpkem, jenž nám nabídl lístky, o něco levnější než byly na oficiální kase. Sice jsem měli nepatrné pochyby – co kdyby byly falešné? – ale riskli jsme to. A vyplatilo se.
Jelikož maníků snědé pleti se okolo zimáku motalo více a “v práci” byli před každým zápasem, pochopili jsme, že jde o organizovanou skupinu a už jsme se od nich nebáli nakupovat. Lístky měli zaručeně pravé, levné a měli jich vždy dost. Postupně jsme se nimi začali znát “od vidění” a s některými se dnes zdravím. Tenkrát ve Švýcarsku nám řekli, že jsou ze Švédska. Ono nás to trochu pobavilo, k vikingským rysům mají opravdu hodně daleko, ale postupem doby se tato informace ukázala jako pravdivá.
Roky plynuly, pořadatelské země se měnily, měnily se ceny lístků, zázemí pro fanoušky, hrací systém. Jediná jistota zůstávala. “Naši” švédští distributoři vstupenek. Byli pravidelně jak na MS, tak na všech podnicích EHT, s jedinou výjimkou Kanady. Vyvíjel se pouze jejich systém fungování. Popišme si ho.
Na přední linii jejich teritoria stojí “čističi trhu”. Mají v ruce cedulky s vícejazyčnými nápisy “Kúpím lístok, buy ticket, jag köpa en biljett”. Uvidíte je hned po výstupu z šaliny, u východu z parkoviště, u nádraží. Mají dvojí funkci. První je spíš psychologická. Vyvolávají dojem, že lístků je nedostatek, protože návštěvník vidí, jak po place pobíhá spousta zájemců, kteří shání lístek. O to větší úlevu pocítí potenciální zákazník, když natrefí na človíčka, který mu lístek nabídne a je ochotný sáhnout hlouběji do kešeně …
Druhá funkce je důležitější. Musí odchytit pokud možno všechny poctivé fanoušky, kteří by chtěli prodat lístek, třeba proto, že jejich kamarád onemocněl a nemůže jít. Tito lidé by vytvářeli “konkurenci” a ještě by mohli kazit ceny, proto je třeba jejich počet minimalizovat a lístky od nich odkoupit už co nejdál od stadionu. Ovšem pokud fanoušek na jejich cenu přistoupí, moc nedostane. Sotva polovinu té ceny, za kterou oni sami lístky prodávají, a ta, jak už víte, je nižší než oficiální. Pokud chcete prodat lístek, rozhodně vydržte a jděte dál.
Za linií čističů následuje už pásmo prodejců v několika vrstvách. Prodejci u sebe mívají okolo dvou až pěti lístků, obvykle ne více. Mezi jejich první otázky, pokud projevíte zájem, patří “Kolik lístků potřebujete?” Opět tím získávají informace. Jednak o tom, kolik lístků si mají nachystat, ale také si vás otypovávají, zdali nejste provokatér či práskač. Pokud usoudí, že ne, a že byste opravdu koupili větší množství lístků, než mají u sebe, řeknou vám, ať počkáte a dojdou si pro lístky k “šéfovi”. Šéf má lístků u sebe už víc, netroufám si odhadnout, kolik. Dokonce ani nevím, kolik takových šéfů je, ve Stockholmu jsem si všiml dvou. Šéfové lístky viditelně nikomu nenabízejí, vypadají nenápadně a kromě toho, že mají u sebe lístky, též na všechno dohlížejí a rozhodují o všem, co se na place děje. S žádným šéfem se osobně neznám. V poslední době se dá, že se organizace stává tvrdší. Zatímco dřív mi “můj” prodejce mohl udělat “kamarádskou cenu”, v poslední době to nejde. Ve Stockholmu jsem byl svědkem, jak s mým požadavkem odešel k fousáčovi, který mu dělal šéfa, a vrátil se se zamítavým stanoviskem. Věděl dobře, že na vyšší cenu nepřistoupím, přece jen už mě zná. Raději však lístek neprodal, než aby slevil. Nesměl…
Tato změna v přístupu černých distributorů mě dost naštvala, proto jsem se rozhodl o tom něco napsat. Jinak by to bylo skoro ideální soužití. Oni mají zaručeně pravé lístky, sami se starají o to, aby v jejich revíru nepůsobili žádní podvodníci s padělky, ceny mají solidní a pravých lístků dostatek, kromě toho jejich lístky jsou do dobrých sektorů. Co víc si přát? Policie je vesměs toleruje, vědí dobře co si smí dovolit. (Aby bylo jasno – tím že prodáte legálně koupený lístek, že ve většině demokratických zemí žádného porušení zákona nedopouštíte, i kdyby na tom lístku bylo stokrát napsáno něco jiného.) Nepoužívají násilí. Mají zájem na tom, aby si nezkazili pověst. Tak proč mi vadí?
Protože zcela zkostnatěli a už neplní základní tržní funkci, kterou má plnit černý trh. Nevyrovnávají pomocí ceny nabídku a poptávku. raději žádný lístek neprodají, než aby snížili cenu, i když hlediště zeje prázdnotou. Co z toho nezvratně plyne? Oni nefungují na tržních principech. Oni jsou kýmsi řízeni, kýmsi, kdo disponuje značným množstvím lístků a nemusí za ně platit. A tento “kdosi” už zcela zdegeneroval. Nemá tedy smysl ho dále krýt. Je na místě se zeptat WTF?! (česky CTXJ?!) O tom bude pokračování. O důvod víc, napjatě sledovat blog.onlajny.cz!
