Všechny florbalové velmoci, tedy Česko, Švédsko, Finsko a Švýcarsko, se sjely do České Lípy, aby na tamním zimním stadionu během tří dnů svedly vzájemné souboje v rámci turnaje Euro Floorball Tour. Všichni zainteresovaní předpokládali, že celý podnik vyhrají Švédové, jenže opak byl pravdou.
Začněme však od samotného začátku. V době, kdy se definitivně rozhodlo, že Euro Floorball Tour bude pořádat právě Česká Lípa, mi hned naskočily myšlenky, že u této akce nesmím chybět. Společně s kolegou Radkem Barkmanem jsme si zažádali o novinářské akreditace a po jejich potvrzení jsme se hned začali připravovat na největší florbalový svátek.
Ohromě jsem se na celé víkendové klání těšil a byl jsem přesvědčen, že to bude zážitek na celý život. Jak se později ukázalo, moje domněnky se potvrdily.
Při cestě městem na stadion na mě dolehla pravá florbalová atmosféra, protože na každém rohu byl k vidění odkaz a reklama na konající se Tour. Po příchodu na „zimák“ jsem si vyzvedl akreditaci, v místnosti pro novináře zápisy o utkání a šel jsem do akce.
K mému velkému překvapení byli píšící novináři umístěni na „tribunu“ za brankou, takže kromě své tradiční práce si vyzkoušeli i brankářské dovednosti při chytání míčků. Hned při prvním zápase mezi Finskem a Švýcarskem (3:1) mě postihly technické problémy.
Na místě totiž byla jen jedna elektrická zásuvka a z důvodů mně neznámých se mi po prvních pěti minutách vybil notebook. Rychle jsem tak musel improvizovat a zkoušel online přenos psát alespoň po telefonu. Ovšem co čert nechtěl, vypadlo také Wi-Fi připojení.
Nezbývalo mi tedy nic jiného než se rychle zvednout a jít zbytek zápasu dopsat podle video streamu do akreditačního střediska, kde bylo elektřiny dostatek a rovněž fungovalo i internetové připojení.
Od druhého utkání Česko – Švédsko a po celý zbytek víkendu už bylo všechno v naprostém pořádku. A právě v již zmíněném duelu mezi našimi florbalisty a výběrem Tre kronor se začaly přepisovat florbalové dějiny. Češi totiž poprvé v historii porazili nejlepší tým světa a úřadující světové šampiony 6:5, přičemž v klání prohrávali už o dvě branky.
Kromě tohoto velkého úspěchu se divákům do paměti zaryje i jedna spektakulární situace, která nastala před polovinou zápasu. Nad Českou Lípou se totiž začali čerti ženit, a že to byla pořádná veselka, dokládá fakt, že na palubovku začaly pronikat kapky vody, které kapaly skrze střechu. Pořadatelé tak museli na téměř půlhodiny duel přerušit a po vyřešení tohoto problému se opět pokračovalo ve hře. Jak se později ukázalo, dešťové kapky přinesly více štěstí českým florbalistům.
Druhý hrací den přinesl další skvělé představení svěřenců Radima Cepka a Zdeňka Skružného. V souboji s Finskem opět ztráceli dva góly, jenže znovu soupeřův náskok srovnali a v nájezdech rozhodl Jiří Curney.
Češi tak mohli reálně pomýšlet na celkové prvenství v turnaji. Poté, co Finové deklasovali Švédy 7:2, věděli, že skončí nejhůře druzí. V průběhu zápasu se Švýcarskem to zprvu vypadalo, že naši borci skutečně obsadí stříbrný stupínek, neboť prohrávali už 1:4, ale po famózním obratu a výhře 8:7 slavili historicky první vítězství v celém podniku.
Mimo florbalové zážitky se mi naskytla příležitost podívat se, jak funguje příprava přímých přenosů, neboť zápasy ze zimního stadionu živě přenášela Česká televize. Mohl jsem tak nahlédnout do přenosových vozů, poznat, co všechno je potřeba za techniku. Uvnitř „zimáku“ jsem viděl postavené studio, rozmístěné kamery, komentátorské stanoviště a mnoho dalšího.
Této akce jsem se mohl zúčastnit hlavně díky Štěpánovi Slanému a jeho organizačnímu štábu z místního klubu FBC, kteří se zasadili o hostitelství EFT právě v České Lípě, a bez kterých bych byl ochuzen o výše popsané nejen florbalové zážitky.
Sportu zdar a florbalu zvlášť!
