Už to bude přibližně rok, co jsem se na silvestra ve veselé náladě podíval na facebook, zda se neděje něco nového. Objevil jsem tam seznam lidí, kteří příští rok s eSports vycestují do zahraničí. Zůstal jsem v úžasu, když jsem se dozvěděl, že i já se podívám za hranice naší republiky. Cílovou destinací bylo Finsko a hokejový turnaj Karjala, který se tento rok konal v Helsinkách. Do této severské země jsem se chtěl vždy podívat a jsem rád, že se mi tato příležitost naskytla takhle brzy.
Organizátor naší cesty Ondra Kubát vše do puntíku perfektně zařídil. Cesta letadlem i následné hledání ubytování v jednu ráno v noci bylo bez sebemenších problémů. Bydleli jsme v hostelu, který se nacházel přímo na olympijském stadionu, kde Emil Zátopek získal zlatou medaili.
První setkání s Hartwall arénou, kde se celý turnaj odehrával, nastal ve čtvrtek, kdy zde domácí Finsko přivítalo naší reprezentaci. Hned při prvním pohledu mě hokejová hala velmi nadchla. O novináře bylo zde navíc perfektně postaráno a celou dobu nám prakticky skoro nic nechybělo.
Výběr české reprezentace byl složen převážně z hráčů české extraligy a několika hráčů působících ve švédské a finské lize. Sám jsem proto neočekával, že by mohlo Česko pomýšlet na turnaji na nejvyšší pozice. Hned první zápas proti Finsku ale ukázal, že českému výběru rozhodně nechybí obrovská bojovnost, díky níž pořádně Růžičkovi svěřenci potrápili Finy. Nakonec sice Češi celkově na turnaji získali pouze bod, ale za celkový výkon se rozhodně stydět nemusejí.
V pátek jsme měli skoro celý den volno. Po tréninku české reprezentace jsme se přesunuli do centra Helsinek, kde jsme zhlédli několik místních památek a prošmejdili obchodní centrum. V plánu byla i večeře v české restauraci Vltava. Nakonec jsme se ale českého jídla dočkali až o den později. Z hovězího gulášku mi plesá srdce ještě teď, bohužel to byl spíše takový zákusek. Horníci by museli spořádat alespoň tři porce.
Navštívili jsme i místní hospodu, kde jsme ochutnali i finské pivo. První dojem nebyl sice tolik valný, ale celkový účinek byl nakonec nad očekávání. Překvapením pro nás všechny bylo, že ve většině finských pohostinství nefunguje obsluha. Skoro vždy jsme si museli dojít na bar a zde si objednat, jinak by si nás asi nikdo nevšiml. Stejně nevšední bylo, když jsme si chtěli koupit v deset hodin večer pár piv v místním supermarketu Alepa. Všechny chmelové moky s výjimkou Radleru a dalších lehkých piv (nepiv) byly zamčeny. Po dotazu, proč tomu tak je, jsme dostali odpověď, že po deváté večerní hodině se již nesmí alkohol prodávat.
Málem bych zapomněl na perfektní asijskou restauraci. Finsko není zrovna levná země a hned na začátku nám Ondra Kubát říkal, že je v blízkosti dobrá čínská restaurace. Jeho vysněnou jsme sice nenašli, ale objevili jsme asijskou, která nás svým kouzlem a množstvím jídla zcela učarovala. Po pekelně pálivé polívce s mandarinkou a vydatnému hlavnímu jídlu následovala ještě bábovka a kávička, což z nás čekal jen málokdo. Po odchodu jsme se proto doslova odvalili zpátky do hostelu, kde jsme museli dlouze vytrávit.
Nesmím zapomenout na šňupací tabák, který jsem ve Finsku poprvé v životě vyzkoušel. Kluci sice museli obejít snad deset trafik stejné firmy, z nichž až ta v metru měla požadovanou surovinu. Kromě zajímavé zkušenosti jsem získal také potřebný lék na mé zažívací problémy, které mě vždy na cestách trápí. 😀
Abych pověděl také něco k hokeji. V sobotu se před skoro vyprodanou Hartwall arénou utkali nabušení Rusové s domácími Finy. Takový parádní hokej jsem ještě ve svém životě nikdy neviděl. Hra se přelévala neustále z jedné strany na druhou, ostré souboje a k tomu úžasná divácká kulisa udělali nádhernou podívanou. Ruskou sbornou nemám sice vůbec lásce, ale zde mi jí bylo po porážce trochu líto. Honzovi Šlapáčkovi udělalo alespoň radost, že viděl na ledě ruského bohatýra Radulova, kterého já naopak nemůžu ani vystát.
Celých pět dní jsem si ve Finsku ve společnosti ostatních kluků parádně užil a Karjala cup 2014 vždy zůstane hluboko zakořeněn v mém srdci. Chci poděkovat firmě eSports, že mě nominovala na tento úžasný turnaj. Velký dík patří i Ondrovi Kubátovi, který kromě skvělé organizace zvládl s nadhledem i další nelehké věci spjaté s námi, kupříkladu smradlavé ponožky či noční debaty .
