Díky tomu, že spoluvlastním malinkou a v globálním měřítku skutečně bezvýznamnou firmičku eSports.cz se dostávám do kontaktu s řadu úspěšných lidí, kteří skutečně něco dokázali a řídí společnosti se stamiliónovými či dokonce miliardovými obraty. Jsou mezi nimi velmi inspirativní osobnosti a skvělí lidé, ale bohužel část z nich tvoří lidi s neuvěřitelně zbytnělým egem.
S oblibou říkám, že každý člověk, který řídí alespoň krámek s novinami, má svou šachovnici a na ní lidské figurky, se kterými táhne podle své potřeby. Stejně tak se ovšem sám ocitá na šachovnicích těch o něco úspěšnějších lidí, kde hraje často naopak roli pěšáka v první linii. A začíná v životě lavírovat: tu bezohledně obětuje pěšáka na své šachovnici, aby posílil svoji pozici na šachovnici jiné, tu potupně mlčí ve chvíli, kdy by se určitě měl ozvat, aby spravedlnost zvítězila. Mimochodem, dělá se mi z toho fyzicky zle.
Čím je člověk tzv. úspěšnější, tím víc ho ostatní přesvědčují o jeho výjimečnosti. Vykládá více mouder do novin, lidé na jeho šachovnici jsou ochotni mu tolerovat (v zájmu svých šachovnic a svého životního standardu) jeho poklesky. Často si je vědom své převahy a velmi ji využívá. Roste mu sebevědomí, klesá pokora. Přestává přemýšlet nad názory druhých a prosazuje jen názor svůj. Má pocit, že může všechno a přesto chce ještě víc. Pravda, i on je na nějakých šachovnicích pouhým pěšákem, ale jeho vojsko už má velkou sílu.
Takový člověk by se sice v normálním kolektivu, např. studentů střední školy, stal nesnesitelným, jelikož je však “úspěšný a mocný”, řada lidí mu přikyvuje, i kdyby vykládal, že se Slunce otáčí okolo Země.
Spousta lidí, kteří prošli eSports.cz, se pomalu dostává do pozice úspěšných lidí. Někteří řídí jen redakce klubových webů, ale další řídí celá oddělení ve sportovních klubech či organizacích nebo marketingových firmách, fungují ve veřejném životě, ať už jako novináři nebo dokonce jako politici a spolu s jejich postupem vzhůru vnímám, jak některým z nich zbytňuje ego. Vždycky mě to hrozně zraňuje, ale každý si tyhle bitvy musí odehrát sám a nikdy není pozdě se změnit.
I ve mně – jakkoliv jsem z pohledu těch skutečně úspěšných lidí bezvýznamný – se odehrávají vnitřní bitvy a občas v nich to špatné, co ve mně je, bohužel vyhraje. Většinou si to neuvědomím hned, ale až poté, co nad tím nějakou dobu přemýšlím, a pak mě to mrzí.
Chtěl bych popřát všem eSporťákům v roce 2015, aby na sobě tvrdě pracovali, snažili se hledat si svoje místo na slunci a zlepšovali se. Přeju vám, abyste byli úspěšní v tom, co děláte, aby vás práce bavila, abyste vydělávali hodně peněz, pokud je to pro vás důležité, ale při tom všem zůstaňte prosím pokorní, morální, věrní své přítelkyni (příteli) v časech dobrých i zlých, věrni svým zásadám a věrni zdravému rozumu. A zůstaňte prosím nohama na zemi. A pamatujte si, že člověk se od zvířete liší tím, že občas neudělá věci, které by udělat mohl…
